Rovina u stadionu Sparty se sice nedá srovnat s kotlem Olympijského stadionu v Mnichově, kde Mick Jagger, Keith Richards a spol. vystupovali 6. června. Avšak jistá podoba zde bude co se týče masy publika.
Zatímco v Mnichově přišlo 70 tisíc lidí, Letenská pláň pojme stotisícový dav. Stones zde jistě „rozbalí“ stejné obří pódium a tytéž průvodní efekty, které již použili v Mnichově. I repertoár se může v základních rysech shodovat.
Stones mají pódium s jedinou projekční plochou, která se rozprostírá nad jakousi stříškou pro kapelu. Scéna připomíná mamutí kino, které zprostředkuje detailní záběry na sólující kytaristy Keithe Richardse či Rona Wooda, bubeníka Charlieho Wattse či sportovce Jaggera, který běhá po bočních rampách a neustále povzbuzuje publikum, aby řádilo společně s kapelou.
Stoneovská projekční plocha je složena ze svislých obdélníkových pruhů, které se od sebe oddalují, a tím rozšiřují panoramatickou projekci. Například během písně Sympathy For The Devil se světla zabarví do fialové a infernální červené barvy, zatímco na gigantickém rámu pódiové konstrukce vzplanou ohně. V Mnichově do této pekelné scenérie křičely tisíce hrdel: „uuůuu, uuůuu...“ přesně tak, jak si píseň Pochopte ďábla žádá.
Rovněž skladbu Honky Tonk Woman si publikum užije: může halekat refrén spolu s Jaggerem, zatímco na projekční ploše běží sexistický animovaný klip. Na vyplazeném třepetajícím se stoneovském jazyku „rajtuje“ lehká holka jako na koni. Když píseň skončí, našpulená stoneovská ústa ji spolknou jako malinu a olíznou se. Animovaný jazyk se opět vyplázne do klasické drzé podoby stoneovského loga.
Jako protiváhu k bombastickým efektům mají Stones připravené komorní představení. Asi ve třetí třetině koncertu přejdou po dlouhé rampě do srdce davu na malé, prostě nasvícené pódium ve tvaru boxerského ringu. Je to procházka králů, kteří sestoupí mezi lid. Uličku lemují mávající paže fanoušků, jichž se Stones dotýkají rozpaženýma rukama, jako kdyby v poklusu hladili vršky stromků. Na ploše malého pódia se pak stadionový dinosaurus Rolling Stones promění v klubovou, bluesrockovou kapelu s hrkavými klávesami. V repertoáru má například bluesovku Hoochie Coochie Man nebo pecku It's Only Rock'n'roll, But I Like It, provázenou chorálem publika.
Naopak na velkém pódiu jsou Stones orchestrem s dechovou sekcí, tradiční hostující zpěvačkou Lisou Fischer, klávesistou Chuckem Leavellem, baskytaristou Daryllem Jonesem a dalšími hudebníky. Z Not Fade Away udělají jízdu napříč rockem, soulem a rhythm and blues, zatímco píseň Wild Horses má houpavé, countryové aranžmá a hit Brown Sugar se skandovaným refrénem rozpálí dav doběla.
Na předchozím turné Bridges To Babylon Stones zahajovali koncerty svou nejznámější písní (I Can't Get No) Satisfaction, v Mnichově ji zahráli jako přídavek. A zcela na závěr více než dvouhodinového koncertu si kapela vybrala hit z šedesátých let Jumpin' Jack Flash. Jagger naposledy vyrazil na rampy a s rukama nad hlavou tančil do rytmu strhující skladby, zatímco stadion uspořádal kapele ovace vestoje. Pak se základní čtveřice Rolling Stones uklonila davu, zmizela v zákulisí a k nebi vylétly gejzíry mohutného ohňostroje. Pokud se Stones takhle předvedou na Letné, máme se znovu na co těšit.
 Mick Taylor s Rolling Stones |
 Doba kamenná. Buklet k dvojalbu obsahuje řadu historických snímků. |
 Rolling Stones: Forty Licks. Obal alba. (2002). |
 Mick Jagger a Keith Richards ze skupiny Rolling Stones. |
 Skupina Rolling Stones. |
 Rolling Stones na "Licks" World tour - kytaristé Ronnie Wood a Keith Richards. (MCM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
 Rolling Stones na "Licks" World Tour - kytarista Keith Richards a hostující baskytarista Darryl Jones. (MGM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
 Zpěvák Mick Jagger ze skupiny Rolling Stones na "Licks" World Tour. (MGM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
 Rolling Stones na "Licks" World Tour - zleva Ronnie Wood, Mick Jagger a Keith Richards. (MGM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
