Rolling Stones jsou už léta v pozici kapely, od které nikdo nečeká nic nového, ba právě naopak, drtivá většina fanoušků, ne-li všichni, vítá, když je playlist koncertu sestaven jako "best of". Ani letos neodcházeli zklamáni.
Mezi devatenácti repertoárovými položkami (včetně jediného přídavku Brown Sugar) tedy nechyběly zvěčnělé písně (I Can´t Get No) Satisfaction, Honky Tonk Women, It´s Only Rock´n´Roll, Paint It Black, Sympathy For The Devil či Miss You.
Všechny koncerty šňůry Bigger Bang Tour mají stejný otvírák: výbuch rachejtlí a úvodní píseň Start Me Up, kterou mimochodem Stouni zahajovali i v roce 1990, když jsme je u nás viděli poprvé na pražském Strahově.
Na "falešný" závěr před přídavkem si naopak kapela nechává různé kousky. V Brně vsadila na další velký hit Jumping Jack Flash za asistence ohňových efektů. Úplný závěr koncertu pak zajistil několikaminutový ohňostroj.
Na koncert Rolling Stones ovšem nelze brát běžná hudební měřítka. Zejména oba kytaristé Keith Richards a Ron Wood jsou už léta především imagetvornými prvky show.
Jsou to sice stále báječní "riffaři" a doprovazeči, ale ve chvíli, kdy se pustí do sóla, se odhalí jejich slabiny - nebo možná jen "salámismus". Nicméně i tak, s neodmyslitelnými cigaretami v ústech, jsou prostě neodolatelní.
Tentokrát neodvedl zcela bezchybný výkon ani Mick Jagger. Značná nejistota byla cítit hlavně v úvodu koncertu, třeba v Let´s Spend The Night Together nebo posléze v Love Is Strong. Naopak bluesová poloha Midnight Rambler mu seděla a odpíchla ho do výrazně lépe zazpívané druhé půle.
Jediný z "klasické" čtveřice, na koho je dodnes absolutní spoleh po hudební stránce, je tedy bubeník kamenné tváře Charlie Watts, který se stálým hostem, basistou Darrylem Jonesem, vytvořil nosnou rytmickou páteř, nad níž si mohou ostatní členové kapely dovolit svá alotria.
Hudební kvalitu samozřejmě podporují i další přizvaní hosté, z nichž většina s kapelou spolupracuje už dlouhá léta. Platí to i pro vokalistku Lisu Fisher, která se blýskla v sólovém vstupu do "brownovské pocty" I´ll Got Crazy.
Brněnský koncert Rolling Stones tedy přinesl přesně to, co se očekávalo – snad s výjimkou návštěvnosti, která určitě mohla být větší.
Nikdo nemůže pochybovat o tom, že Stouni jsou jedna z nejvlivnějších kapel dějin rock´n´rollu. A stejně tak je nepochybné, že jejich dnešní slávu udržuje spíš obrovské charizma než samotná hudba. Na čemž není, konec konců, nic špatného.
