Pokud tedy režisér nezamýšlel posílit přesvědčení již přesvědčených. Jestli chtěl zasáhnout širší veřejnost, měl k ní promluvit jejím jazykem. Slabý navíc neřeší pouze téma legalizace marihuany, ale pouští se do daleko závažnějších otázek. Snímek o konopí se tak mění v bolestnou výpověď o blížícím se konci a zároveň káravě zvedá prst nad sebestravujícími tendencemi současné civilizace.
Příběh čtyř vážně nemocných lidí, kterým nepomáhá běžná léčba a v konopí hledají poslední naději, samozřejmě s tématem honu na uživatele této rostliny souvisí, ale často ho zastiňuje. Každý jeden osud je natolik silný, že by vydal na celovečerní dokument. Kvůli povaze nemoci jsou nejpůsobivější příběhy onkologických pacientů Milana Špačka a Evy Šarounové. Oba jsou klienty aktivisty Dušana Dvořáka. I jeho neúnavný boj s policií, která mu systematicky ničí úrodu konopí, z něhož vyrábí léčiva, by byla námětem na samostatný film.
Z filmu Rok konopí
Snahu věnovat se příliš mnoha věcem najednou korunuje hudebník a psycholog Pjér la Šé'z v roli jakéhosi průvodce. Muž známý z představení popularizátora esoteriky Jaroslava Duška bohužel až příliš často moralizuje. "Doufejme, že se torza systému začínají hroutit a že skrze ně uvidíme sami sebe." Tato slova jsou možná srozumitelná příznivcům Duškovy hry Čtyři dohody, ale na širší publikum budou mít spíš opačný efekt.
Marihuana má ve filmu celou řadu přesvědčivých advokátů, ale téměř úplně chybí argumenty protistrany. Zazní sice představitelé ministerstva vnitra a policie, jejich krčení rameny, že situace je taková, jaká je, ale skutečným protinázorem není. Ostrá argumentace zazní jen v soudní síni při procesu s Dušanem Dvořákem, kterého prokurátor přirovnává k dealerovi drog. Pozice zastánce klasické medicíny chybí úplně.
Bez jakékoliv konfrontace tak ve filmu zaznívají velmi těžko stravitelné teze. Třeba Milan Špaček se po komplikované chemoterapii obrátil k alternativní medicíně a odmítá transplantaci kostní dřeně, protože "s ní ti transplantují i cizí duši." To jsou momenty, které řada diváků prostě nepřijme a může pod jejich vlivem odsoudit celý film, což je velká škoda.
Dokument přináší zajímavá fakta, třeba zkušenosti s léčením marihuanou v Izraeli, kde ve speciálním skleníku rostou jednotlivé odrůdy na míru pacientům. Snad nikoho nemůže nechat chladným téma smrti jako cílového a v dnešní době trochu zapomenutého bodu života. Všechno najednou ale dokument neunese, docenit ho tak může jen divák s výjimečně otevřenou myslí. Na "již probuzené" ale zřejmě Rok konopí cílit nechtěl.
Hodnocení iDNES.cz: 60 %
