Zhruba před týdnem měl televizní premiéru hodinový dokument Moniky Le Fay 04826 Jirous. Více o něm zde. Rok bez Magora režiséra Olivera Maliny Morgensterna má dvojnásobnou délku. Lze těžko říct, že o Ivanu Martinu Jirousovi říká dvakrát tolik. Vypráví totiž vlastně o něčem jiném.
Zatímco nejsilnější linií velmi intimního filmu Moniky Le Fay byla protagonistova rodina a jeho de facto hlavní postavou Jirousova manželka Juliána, Morgensternův snímek vypráví mnohem obecněji o Jirousovi jako "oficiální" osobnosti.
Vlastně by se dal promítat středoškolákům jako solidní úvod do tématu underground, disent a počátky Charty 77 v hodinách občanské nauky. Čímž nemá být řečeno, že by se jednalo o snímek školometsky nezáživný nebo snad "přehnaně výchovný".
Jirous a jeho okolí jsou v něm ztvárněni objektivně, tedy nejen jako mimořádně talentovaní umělci a nepochybní hrdinové odporu proti totalitní moci, ale i jako lidé se svými slabostmi a chybami.
Morgenstern, který má na kontě například filmový dokument o trutnovském hudebním festivalu nebo videoklipy některých současných kapel, vypráví v první části o "svém Jirousovi" zejména prostřednictvím vývoje Plastic People Of The Universe.
Ten je jednak dokumentován dobovými filmovými záběry a hudebními nahrávkami, jednak čtením z Jirousovy knihy Pravdivý příběh Plastic People v původně rozhlasovém podání autora a herce Oldřicha Kaisera.
Druhá polovina snímku pak klade důraz především na vyprávění kamarádů o Jirousovi a sestřih dalších dokumentárních záběrů hlavně z pozdějšího, porevolučního období. Mezi lidmi, kteří na Ivana Martina Jirouse vzpomínají, jsou osobnosti nejrůznějších profesí, generací i společenského postavení.
Dáša Vokatá
Od ministra zahraničí Karla Schwarzenberga přes současné kulturní celebrity Davida Kollera či Davida Černého až po hudebníky, literáty a výtvarníky z "androše". Velké slovo má na plátně spoluautorka námětu a Jirousova životní partnerka v posledních bezmála dvaceti letech života, písničkářka Dáša Vokatá. Druhý autor námětu František Stárek, řečený Čuňas, se naopak na plátně víceméně jen mihne.
Film Rok bez Magora má vročení 2013 a režisér se s ním příští rok plánuje zúčastnit festivalů a poslat jej do soutěží. Jeho veřejnou předpremiéru však budou moci zhlédnout návštěvníci večera Pocta českému undergroundu II.
Ten proběhne v sobotu 24. listopadu od 17 hodin v pražském Divadle Archa. Kromě Morgensternova snímku návštěvníci uslyší premiérové provedení skladby Josefa Klíče Requiem pro Magora a zahrají skupiny Psí vojáci (v obnovené sestavě), DG 307 s novým programem a Plastic People of The Universe.
