Rok 1998: film se točil kolem Titaniku, televize okolo majora Zemana

Praha - Brzy po Novém roce 1998 se na audiovizuální scéně zrodily dva symboly, které pak v podstatě určovaly hlavní proud loňských událostí. Filmovou sféru ovládl Titanic - absolutní rekordman, sběratel Zlatých globů, Oscarů a nejvyšších tržeb, jenž vítězil v kinech od Spojených států po Německo a od února až do prosince nezmizel ani z žebříčků tuzemské návštěvnosti. Televizní svět, jenž v Evropě debatoval o nutném posílení veřejnoprávních stanic, se u nás soustředil na Kavčí hory, kam hned v lednu přišlo devětadvacet přihlášek do konkursu na nového ředitele České televize. Iva Mathé vystřídal nakonec Jakub Puchalský a první kroky nového vedení, zejména nápad vrátit na obrazovky seriál Třicet případů majora Zemana, zaměstnávaly (nejen televizní) lid po celý rok.
Staly se nicméně i další věci. Televizi Prima vzala do ruky Prima Plus a slušně ji zviditelnila. Karlovarský filmový festival opět zabodoval. Krátký film prozatím odvrátil krach a první animované hříčky zkusily návrat do kin. Hrabalův Anglický král ještě pořád nenašel filmového režiséra, třebaže Jiří Menzel bičoval proutkem i slovy. Při udílení Oscarů zaznělo české jméno Jan Pinkava. Jinému oscarovému rodákovi Miloši Formanovi nepomohl ani čestný doktorát Univerzity Karlovy k tomu, aby směl v Národním divadle inscenovat Dalibora po svém.
Ministr kultury Martin Stropnický loni slíbil, že film k ledu neodloží, ale barrandovské dlužníky dal k soudu teprve jeho nástupce Pavel Dostál. Po Barrandovu pak převzal obchod se staršími filmy Bonton, navíc koupil Ateliéry Zlín a časopis Cinema. Teď straší televize, že ceny vybrakovaných národních děl konečně narovná, a strážci uměleckého odkazu bijí na poplach. Kde však byli, když pár tichých nadšenců oslavilo sté výročí české kinematografie. Lid mezitím zvolil veselohrou století komedii S tebou mě baví svět.
Audiovize jako by loni ještě více rozevřela nůžky mezi filmem a televizí, ale také mezi hlavním proudem a alternativou. Na jedné straně sbíral "nezávislý" Petr Zelenka ceny za předloňské Knoflíkáře, začalo se mluvit o "nové nové vlně" nad filmy Postel, Mrtvej brouk či Co chytneš v žitě; plánují se filmy rovnou v angličtině. Čtrnáct hraných novinek - ve srovnání s předchozími roky ubylo premiér asi o čtvrtinu - přineslo i klasičtější střed, snímek Je třeba zabít Sekala, ale žádný fenomén typu Kolji či Knoflíkářů. A na druhé straně většinový divácký vkus "vytáhl" nejvýše dvě politicky (roz)laděné komedie ženských režisérek, Pasti, pasti, pastičky a Čas dluhů.
Až se zdá, jestli se nějakým zázrakem počet obyvatelstva nezdvojnásobil. Vždyť akce výběrového typu jako Projekt 100, Letní filmové škola či Febiofest hlásily divácký nárůst - dokonce takový, že jejich otcové-zakladatelé ztráceli nervy. A současně se zdá, že celý národ zůstal přisát k televizi Nova, kde si může zatesknit po starých klidných časech: s Davidovou písničkou nebo s onou drobotinou z filmu S tebou mě baví svět.
Retrovlna možná pohoupá i majora Zemana: jen v dokumentu se nenosí. Rok 1998 totiž také vyvolal nechuť "odhalit" Fučíka či líčit na kameru, jací jsme byli v srpnu 1968.