Co je na něm tak zvláštního? Právě že nic: příběh domácnosti, která musí dočasně ubytovat své příbuzné, okouzluje tím, jak je normální. Zejména na festivalech umrtvujících experimenty působí jako živá voda, vtipný a vzdor rozklíženým vztahům pozitivní dotek světa, jejž zná důvěrně každý. Totiž rodiny.
Manželé, jejichž půtky se zdaleka netýkají jen výchovy synka, poskytnou útočiště ženině sestře s jejím mužem a dospívající dcerou, kteří se vracejí po neúspěšném pokusu žít v cizině. A už to jiskří: uvnitř dvojic, mezi sestrami i švagry. Každá banalita stísněného soužití rodí rozbušku, šermuje se minulostí i penězi.
Sice se inscenuje vlastně divadlo, ale režisér Szabolcs Hajdu, jenž ve filmu hraje se svou ženou i dětmi a z Varů vedle hlavní ceny má trofej hereckou, situační konverzaci chytře snímá a rytmizuje – z řad svých studentů zaměstnal třináct kameramanů.
Jeho jedovatosti současně baví, zraňují i budí soucit: říci partnerce „Krásně stárneš“ je opravdu vrchol něžné jízlivosti.
