Jejich atmosféru podkresluje záměrně nesourodá hudební koláž. Přílišná náznakovost trochu oslabuje zamýšlené sdělení a nenechá plně vyniknout kvalitu choreografie. Les Bras de Mer (Mořský záliv) měl repertoárovou premiéru v inscenaci Graffiti v Laterně magice.
Tento kvartet pro muže, ženu, židli a stůl patří k nejlepším choreografiím Petra Zusky. Symbolicky je v něm načrtnut složitý průběh životního partnerství - jeho oheň i vyhasnutí. Obdivuhodná je Zuskova promyšlená práce s rekvizitami, podpořená citlivým světelným řešením.
Rozpustilou tečkou za baletním programem je Through Nana's Eyes (Očima Nany) Itzika Galiliho, původem Izraelce. Zatímco Janssen svou zajímavou choreografii příliš nezviditelňuje, Galili sice neohromuje pohybovou objevností, ale zato umí být efektní.
Jediná skvěle vypointovaná pasáž na kanapi, kde se heterosexuální výstup následně zopakuje v homosexuální variantě (stejné kroky, stejné schéma, ale naprosto odlišné emoce), dokáže přehlušit četné nedostatky. Více než polovinu postav Galili nijak osobitě necharakterizuje, vtip některých scén je až příliš provařený. Jde o humor na hraně vkusu a záleží na divákovi, zdali tato mez byla překročena, či nikoliv.
Ne každý ze členů baletního souboru se s choreografiemi sžil. Na druhou stranu slabiny baletu Národního divadla, odhalené v klasice, jsou v tomto moderním repertoáru zahlazeny do dobrého průměru.
Nejvíce tím bylo poznamenáno úvodní dílo, které by potřebovalo kolektiv silných osobností, tančících s abnormálním nasazením. Náročné Les Bras de Mer disponuje dvěma kvalitními páry (Zuzana Šimáková a Alexander Katsapov, respektive Klára Kutilová a Jiří Vrátil).
V závěrečném díle na sebe strhává pozornost mistr hrubozrnného pohybového humoru Lubor Kvaček coby Tonto a interpreti scény na pohovce: slaďouncí Alexander Katsapov a Zdenek Horváth jako Gayové, ležérně rozvolněné Pavla Hrubešová a Zuzana Susová coby Sofa Girl a uměřený Jiří Vrátil (Macho).
Rčení o tom, že zvířata nepatří na jeviště, popírají psi Emi a alternující Baron. Řečeno frází, předvedli poslušný herecký výkon a zaslouženě se tak stali miláčky publika.
Za dvouletého působení Petra Zusky v čele baletu Národního divadla jde o nejvyváženější složený baletní program, který má poprvé i uchopitelnou dramaturgickou linku. Nabízí poměrně kvalitní díla, která jsou navíc divácky atraktivní.
