Málokdo totiž ví, že Winter má na kontě 35 tisíc kreslených vtipů, z nichž první uveřejnil už v roce 1949, ale také ilustrace k desítkám humoristických knih Miloslava Švandrlíka včetně jeho legendárních Černých baronů.
"Jsou u nás tisíce obdivovatelů, kteří vždy ve čtvrtek, když vycházel Dikobraz, nejprve na jeho stránkách hledali právě vtipy Švandrlíka a Neprakty," řekl Kopecký. Poznal ho jako veselého a zábavného společníka, se kterým bylo vždy radostí se setkávat.
Jménem přátel a kamarádů se se zesnulým rozloučil Ladislav Bezděk. Přiblížil osobnost tohoto výtvarníka, životního optimisty, který se nikdy nijak politicky neangažoval. "Až na dobu války, kdy se zapojil do protinacistického odboje," uvedl. Při obřadu zazněly například Ave Maria a Moon River.
Mezi květinovými dary byl i věnec, který svému pracovitému a oblíbenému členovi, vášnivému sběrateli, cestovateli a vyhlášenému gourmetovi poslala Česká unie karikaturistů. Páteří jejího spolkového života jsou Salony kresleného humoru, jejichž čtyřicetiletá tradice o 20 let předstihuje založení této profesní organizace. U katafalku byly rovněž květy nakladatelství Epocha, u kterého rovněž vycházely knihy Jiřího Wintera.
Po obřadu byla rakev uložena do rodinného hrobu na Olšanech.
Kreslíř, karikaturista, ilustrátor a humorista Jiří Winter-Neprakta byl několik desetiletí znám jako součást autorské dvojice Neprakta-Švandrlík, která dlouhá léta patřila ke kmenovým autorům humoristického týdeníku Dikobraz. Před ním spolupracoval do roku 1970 s Bedřichem Kopecným, s nímž vymyslel svůj pseudonym - Neprakta. Byl prý hříčkou na skutečnost, že jejich vtipy byly v tehdejší "budovatelské době" neužitečné.
Kromě množství kreslených vtipů a ilustrací nakreslil Jiří Winter zhruba 10 tisíc obrázků pro televizní vysílání, filmy, reklamy, plakáty a letáky. I když byl v posledních letech upoután na vozík, stále pracoval.
