Na narozeninách Rock for People zahraje i Divokej Bill.

Na narozeninách Rock for People zahraje i Divokej Bill. | foto: Martin Veselý, MAFRA

Rock for People oslaví dvacet let festivalu v Českém Brodě, kde začínal

  • 7
Jak bude do budoucna vypadat festival Rock for People, se v tuto chvíli ještě neví. V sobotu však budou pořadatelé Petr Fořt a Michal Thomes vzpomínat ve starém areálu v Českém Brodě, jak jedna z nejvýraznějších letních hudebních přehlídek před dvaceti lety začínala. Hrát k tomu budou Kryštof, Divokej Bill či Hudba Praha.

Proč slavíte v Českém Brodě?
Petr Fořt: Kde jinde, my jsme se tu narodili, bydlíme tu, máme to tu rádi a právě tady festival začínal. Je to jako takový  třídní sraz.
Michal Thomes: Už poslední týden mi probleskávají hlavou momenty, které jsem skoro zapomněl. Jak jsme tu měli japonskou kapelu v turbanech, jak ochrankáři nesli na rukou zpěvačku Garbage, protože všude kolem byla spousta bahna, a další a další historky. Taky je milé, jak tím všichni okolo žijí a přikládají při přípravách ruku k dílu.

Co vás vlastně vedlo k uspořádání prvního Rock for People?
Fořt: Bylo to pár let, co padl bolševik, a nás bavila místní klubová scéna v Českém Brodě. S Michalem jsme kdysi hráli basket a potkávali se ve vlaku a bavili se o muzice. Pak jsme začali v místní hospodě dělat Českobrodské rockování, kde hrály čtyři pět kapel. Najednou bylo jaro a říkali jsme si, že by bylo fajn udělat něco venku. A tak jsme to zkusili. Ani jeden z nás přitom předtím nikdy v životě nebyl na žádném letním festivalu. Asi to bylo dobře, protože jsme na všechno přicházeli intuitivně.

Kdy jste začali mít mezinárodní ambice?
Fořt: Myslím, že to bylo v roce 1998, kdy nás kontaktoval Martin Fořt, který sem vozil zahraniční kapely. Tehdy dělal koncert Stuck Mojo a volal, že se neprodávají lístky, že je kapela zaplacená, ale že pořadateli se vyplatí akci zrušit. Nabídl nám, jestli pro ně nechceme vymyslet jakýkoliv hrací čas, aby nedřepěli v hotelu. Dali jsme dohromady asi dvacet tisíc a šli do toho. Když hráli, byla to velká euforie. Ten koncert nebyl výš o ligu, ale zvukově i energií o několik tříd. Tehdy jsme se rozhodli, že chceme vozit kapely ze zahraničí.
Thomes: Ročník od ročníku se však ukazovaly limity českobrodského areálu, kde když zaprší, je bláto, nemohou tam zajet kamiony s aparaturou a podobně. Když u nás hrál Manu Chao, bylo krásně a areál praskal ve švech, zjistili jsme, že to dál nejde. Že pokud chceme růst a vozit větší kapely, jako byli potom třeba Offspring, musíme jinam. A odstěhovali jsme festival do Hradce.

Tím podle nostalgiků festival hodně ztratil.
Thomes: Ale také hodně získal. Jasně, doby, kdy se spalo na třešňovce pod stromy, ráno se člověk nasnídal z toho, co na nich rostlo, jsou pryč. Bylo to tu domáčtější, ale do Brodu už vozit větší kapely zkrátka nešlo.
Fořt: Ideální by bylo mít hradecký areál v Brodě, ale to nejde. Všechno má svoje. Ale koncerty v Brodě nezapomenutelné byly. Třeba když tu poprvé hráli Guano Apes, nikdo je neznal a nic nečekal. Nebo když šel Mike Patton na koupaliště a sledoval malé kapely z vody. A pak když hráli s Fantômas, tak lidi vyděšeně odcházeli.

Slavíte dvacet let, ale kvůli návštěvnosti má festival problémy. Jak to vidíte do budoucna?
Fořt: V horizontu dvou měsíců se musíme rozhodnout, kam dál. Náš plán byl vozit neotřelé věci ze zahraničí, aby návštěvníci slyšeli a zažili něco jiného než jinde. Ukazuje se, že to lidé neoceňují tak masově, jak jsme si mysleli.
Thomes: Vidíme kolem, co funguje, ale už jsme docela „starý chlapi“ a máme ambice dělat věci, které podle nás mají smysl. Snažíme se najít, zda se to dá skloubit.
Fořt: Zatím máme jasno, že nechceme dělat nízkonákladový festival. Těch je dost a další tahle republika nepotřebuje.