GLOSA: Dobře, že Robert Křesťan vytáhl zapomenuté hříchy mládí

Robert Křesťan se rozhodl ohlédnout k "hříchům mládí", k písním kapel, které v jeho hudební dráze předcházely Druhé trávě. Tedy amatérských Traperů, v nichž začínal, a Poutníků, v nichž se v 80. letech proslavil.

Open Air Music Festival Trutnov 2011 - Robert Křesťan | foto: David Webr

Robert Křesťan

Se současnou sestavou Druhé trávy, která je asi nejlepší v kariéře kapely, upravil a znovu zaranžoval většinou písně spíše zapomenuté. Výjimkami jsou jen Pojďme se napít, která patří ke Křesťanovým vůbec největším hitům a jejíž nová verze album, nazvané podle ní, otevírá, a potom Tažní koně. Neboli česká verze slavné skladby britské rockové kapely Jethro Tull Heavy Horses.

Pojďme se napít

80 %

Robert Křesťan & Druhá tráva

Právě v té asi nejvíc Druhá tráva ukazuje svou dnešní nadžánrovost a vytahuje své nejsilnější zbraně: kromě Křesťanova textařského talentu a pěveckého charakteru také multiinstrumentalismus Luboše Maliny (aranžmá je vyšperkováno jeho klarinetem i irskou flétnou) a vynikající hru Luboše Novotného, v tomto případě na vyloženě rockově znějící elektrickou lap steel kytaru.

Přičemž nezaostává ani dynamická hra bicích Kamila Slezáka a střídání hráčských technik kontrabasisty Tomáše Lišky. Velmi netypickou, skoro až bluesově zatěžkanou atmosféru má ovšem i závěrečná píseň Nadějí, vzniklá za poutnických časů z instrumentálky mandolinisty Jiřího Plocka.

Většina dalších písniček se pohybuje v duchu ohlasů country, respektive bluegrassu, ale vlastně i trampské písně. Jistý "cink" mimořádnosti v nich museli pamětníci cítit už v době vzniku. A určitě jsou rádi, že se nemýlili.