Ritornello: žraní a chlastání, sladké a slané, vysoké a nízké, baroko a folklor

- U některých souborů staré hudby je každá deska zopakováním předchozí, pouze na jiném hudebním materiálu. U Ritornella, barokního ansámblu vedeného Michaelem Pospíšilem, je zatím každá objevem. Po nahrávce Loutny české, která vyvedla naše povědomí o Adamu Michnovi z klišé nasládlého unylého písničkáře přišel Michael Pospíšil s českým masopustem.

Nahrávka, sestavená z písní vytažených namnoze z rukopisných sborníků, představuje baroko v jeho druhé, drsně a šťavnatě hmotné podobě - v textech o nekonečné hojnosti jídla a pití a o lidských slabostech a směšnostech. Jak se ovšem upozorňuje v bookletu: pro náležité vychutnání těchto rozmarností je zapotřebí vědět, že jde o druhou stranu barokního životního stylu. Že masopust bez půstu a podzimní posvícení bez nastávajícího adventu nedávají smysl. A že parodie na církevní literárně-hudební formy, v nichž si masopusty a jiné "bláznovské svátky" libují, předpokládají důvěrnou znalost těchto forem. Dvojjedinost, cílená paradoxnost a oxymoričnost barokní kultury se v textech i v jejich hudebním ztvárnění projevuje na mnoho způsobů. Svědčí o ní i samo jídlo, klíčové téma masopustu. V kulinárních receptech rozesetých po písních nemůže nezarazit množství kombinací sladkého a slaného: holoubata mají být nadívána jáhlami a tvarohem, skopové obloženo sladkou řepou, slepice posypána skořicí. Svědčí o ní i rozporný vztah obou pohlaví. Na jedné straně obligátní těšení na tanec s dívenkou, která "jest zraličká, čiperničká" (Sedlák sedláka na masopust zve), na druhé straně to, co by se dnes onálepkovalo jako diskriminující sexismus: farář si stěžuje na línou a neochotnou hospodyni a manžel na obstarožní polovičku, hospodář se marně pokouší vyhnat z peřin služku - a naopak čerstvé vdovy pomlouvají své nebožtíky ("byls vobratny jako jelito"). Dokonce i tradiční scéna dostaveníčka za vesnicí se mění ve výsměch nevzhlednému milému. Ritornello podtrhuje masopustní zesměšnění všeho a všech tím, že svěřuje - podle dobové praxe - ženské party mužům, avšak nikoli školeným noblesním kontratenorům, nýbrž bizarním improvizovaným fistulím souborových instrumentalistů (Ženský žaltář). Jinak ovšem Pospíšilovo Ritornello nechce docílit pietní akademické rekonstrukce, ale atmosféry. V jejím jménu nakládá s prameny poměrně volně: ze samostatné instrumentální skladby vyrobilo zpomalením tempa kvazitruchlivou předehru k Písni o nezdárné hospodyni a k textu Holla, holla, veseli buďme si nedochovanou melodii prostě vymyslelo. Barokní dialektika vysokého a nízkého se konečně odráží i v nástrojovém obsazení, které sahá od varhan až k cimbálu, dudám a niněře, i v samém žánrovém zařazení tohoto disku: Ritornello je historicky poučené jako "seriózní" české soubory (v nichž ostatně sami členové Ritornella působí), ale současně má - zvláště v souzvuku mužských vokálů - folklorní dravost jako Hradišťan. Teze, že proslavený moravský a český folklor 18. a 19. století je vlastně zlidovělou hudbou barokní, dochází zde velmi názorného potvrzení. Disk Masopust juž nastal má vlastně jen dvě slabiny: předposlední píseň Honácká, která se zbojnickým tématem i stylově z kontextu vymyká, ale žádný smysluplný kontrast nepřináší - a pak okolnost, že se produkt malé firmy Arta velmi obtížně shání.

Ritornello: Masopust juž nastal
Czech Folk Carnival 1680

CD, 56 minut

Vydala firma Arta