Rihanna

Rihanna | foto: Reuters

RECENZE: Rihanna je s novým albem posedmé na vrcholu

  • 18
Žádná popová diva na deskách nepracuje tak rychle a přitom efektně jako Rihanna. Její další prvenství ve světových hitparádách s albem Unapologetic je zasloužené.
Rihanna: Unapologetic

Ve svých čtyřiadvaceti je barbadoská zpěvačka pravý popový nezmar a rozmařilá diva. Jistě, na dvou koncertech, které u nás odehrála, nebyla právě přesvědčivá. Ale zatímco zprávy o jejích mejdanech, výstřelcích, křivkách a vztazích plní rubriky o celebritách, stále stíhá v neuvěřitelném tempu nahrávat.

Od začátku kariéry jen v jediném roce nevydala nové album. A i o tom aktuálním, sedmém, nazvaném Unapologetic, platí, že patří k nejlepšímu, co nyní střední proud nabízí. A že je na něm několik potenciálních hitů. A k tomu navíc postoj, jaký Rihanna neměla od svým způsobem přelomové desky Rated R.

Hlavním tématem tehdy bylo odpoutání se – desku natočila po incidentu, kdy musela zrušit účast na předávání cen Grammy poté, co ji napadl její přítel, zpěvák Chris Brown. Tři roky a alba poté Rihanna situaci přehodnocuje, zpívá o tom, jak se k Brownovi vrátila, ale dokonce tu s ním má i duet s jasným vzkazem v názvu, že do toho nikomu nic není (Nobody’s Business).

Návrat k násilníkovi samozřejmě emoce vzbuzuje, ale naštěstí to není jediné, co k desce strhne pozornost. Rihanna na ní zaujme různými přístupy a stylovými obraty. Půlka nahrávky spadá do ranku hitparádového elektronického popu, jehož křivky tu rytmem a synťáky doplňuje třeba David Guetta.

Nechybí ani další hiphopová spolupráce s Eminemem v rytmicky poměrně překvapivě zatěžkané Numb, která je méně hitová než předchozí hit I Love The Way You Lie, ale o to hudebně zajímavější.

V prvním singlu Diamonds se však Rihanna vrací i k efektní popové baladě takřka podle příruček, písnička No Love Allowed je dokonce akusticky předvedené reggae. Neokázale působí i optimisticky a elektronicky "rozteklý" Loveeeeeee Song s odvážně zefektovaným raperem a zpěvákem, který si říká Future, písnička, která má podle všeho připomenout dojezd z extáze.

V poměrně krátkém čase se Rihanně a jejímu týmu povedlo vytvořit desku, která nenudí a s popovými trendy pracuje po svém. I když poselství desky je opravdu všelijaké, písní, které jsou předvídatelné, je tu jen pár. A to se dá nejen při Rihannině tempu, ale i ve velké konkurenci v současném ženském popu hodnotit pouze jako úspěch.

Hodnocení: 70 %