RECENZE: Rickymu Martinovi nestačilo mrkání. Do své show dal všechno

Koncert Rickyho Martina je přesně ten typ akce, který v mnohých vzbuzuje předsudky už dlouho předtím, než začne. První pražské vystoupení portorického zpěváka však ukázalo, že zbytečně. Byla to skvělá popová show, která pořád stavěla hlavně na hudbě.

„Chci, aby z mého koncertu každý odcházel domů šťastný, odpočinutý, ale taky unavený od tance a zpívání,“ vzkazoval Martin v tiskové zprávě pražským fanouškům. A jak řekl, tak učinil. Vybaven velkými hity hlavně z přelomu milénia vběhl na pódium s takovým elánem, že ročník narození 1971 se pro dalších zhruba sto minut stal skutečně jen nicneříkajícím číslem. Ne nadarmo v jednom z mála mluvených vstupů prohlásil, že na poslední zastávce svého evropského turné nechá duši.

Ricky Martin

80 %

Autor: Ricky Martin

Místo konání: O2 arena, Praha

9. září 2018

Sympatie sice nezískal zhruba o půl hodiny opožděným začátkem, vším ostatním však ano. S sebou přivezl sehranou kapelu, jejíž nezbytnou součástí byla i dechová sekce, a také spoustu tanečníků a tanečnic. Ze všech lidí na pódiu sršela obrovská profesionalita, ale i nezbytná vášeň pro věc. Není divu, že jí publikum, při první písničce María ještě spíš ztuhlé, v průběhu večera nakazili. Poslední třetinu koncertu už vestoje protančili i diváci na tribunách.

Martinovy písně vycházejí ze staré školy latino popu, a tak jim poctivé muzikantské podání s na dnešní dobu vlastně docela strohou doprovodnou show slušelo. I když se na pódiu tančilo ostošest, vybavení scény bylo poměrně konzervativní – kromě vyvýšené obdélníkové plošiny, na které se otec desetiletých dvojčat občas vlnil v bocích, zahrnovala ještě několik menších obrazovek. Na nich běžely fragmenty z videoklipů nebo abstraktní obrazce plné barev a různých křivek. A stačilo to – zpěvákovo přirozené showmanství i prostor, který občas ponechal hudebníkům či tanečníkům, daly koncertu větší grády, než by zvládlo tisíc okázalých rachejtlí.

S čím však držitel dvou Grammy nešetřil, byly kostýmy. Vystřídal jich hned několik, včetně zlatavého županu, který si oblékl před baladou Vuelve. Vyzývavě působily i další převleky – třeba přiléhavý nátělník nebo bunda svlečená pod ramena. Pokud došlo na srdceryvnou baladu, neodpustil si ani několik patetických gest. Přiznejme si však, že bez nich by latino pop nebyl latino popem.

Důležité bylo, že ať zrovna halou zněly romantické melodie, nebo jí otřásaly taneční rytmy, Martin pořád zůstával v úzkém kontaktu s fanoušky. Jednu divačku dokonce vytáhl na pódium, v polovině koncertu poprvé postavil na nohy i většinu tribun – to když překvapivě brzy zařadil svůj patrně největší hit Livin’ La Vida Loca. Podruhé se tančilo vestoje při dva roky staré spolupráci s Malumou Vente Pa’ Ca, jejíž sledovanost na YouTube brzy dosáhne půldruhé miliardy. A poté už si rozveselení diváci zpět na svá místa nesedli.

Při poslední písničce Por arriba, por abojo je dokonce zpěvák s úspěchem naučil jednoduchou choreografii, kterou po něm zdatně opakovali. V bundě na zádech zdobené vlajkou jeho rodného Portorika se poté ochotně vrátil na dva přídavky Pégate a The Cup Of Life. V tu chvíli ani nevadilo, že kapacita prostoru na stání zůstala nenaplněna, atmosféra totiž byla lepší než na kdejaké natřískané akci.

Ricky Martin, to je hlavně čirá popová zábava, pořád se však v jeho případě můžeme bavit o koncertu se vším, co k němu patří – včetně dobrého zpěvu. Tam, kde mnohé dnešní hvězdičky ztroskotávají pro přílišný chlad a kalkul, vytasil své největší trumfy – lidskost a entusiasmus. Možná díky tomu se pak dámy cestou domů v metru shodovaly, že oproti Enrique Iglesiasovi, který na stejném místě na jaře vystoupil hned dvakrát, „byl lepší úplně ve všem, protože Enrique jen hezky mrkal“.

Se zpěvákem jsme natáčeli ve Španělsku, krátce před koncertem v Praze:

29. srpna 2018