„Kdybych nevěřil tomu, že to má smysl, byl bych první, kdo řekne: Balíme to. Ale my nabouráváme představu, kterou mají lidi o tom, co to vlastně je rock. Očekává se, že hrajete rock tak okolo dvacítky nebo pětadvacítky - jako byste byl tenista, kterýmu rupne šlacha a je v prdeli. Hrajeme rock proto, že nás to baví. Pro Howlin' Wolfa nebo Muddyho Waterse by taky bylo směšný uvažovat o nějakým důchodu. Hrajete prostě dál - co by ne?“
Keith Richards, který oslaví šedesátku v listopadu, skočil rovnou z puberty do Rolling Stones. Chodil do umělecké školy, kde se naučil také něco o reklamě. „Jednou jsem zanesl svoje portfolio do jedné agentury. Řekli mi: Hele, a umíš vařit kafe? To jo - povídám - ale ne pro vás. Nechal jsem jim tam v deskách ty svoje kydy a vypadl jsem. Co jsem vyšel ze školy, už jsem nikdy nikomu neřekl: Ano, pane,“ vzpomínal Richards. Kdyby to se Stones dopadlo jinak a stal by se třeba instalatérem, stejně by dělal muziku doma po večerech nebo by hrál po hospodách. „Měl jsem prostě rád muziku a nebral to tak, že se jí budu jednou živit. Když už jsem viděl, že umím na něco hrát, bylo to v mým životě něco příjemnýho navíc. Říkal jsem si: Když nic jinýho, mám aspoň tohle,“ dodal Richards.
Ostatně hudba byla jediným důvodem, který držel pohromadě sbírku stoneovských individualit. Osudové setkání vůdců kapely by se možná odvíjelo jinak, kdyby na nádraží v londýnském předměstí Dartford Mick Jagger nedržel v podpaží alba Chucka Berryho a Muddyho Waterse. „Neviděl jsem ho od dob, kdy jsme měli zájem leda tak o zmrzlinu, v šesti osmi letech. Ale poznali jsme se. Ty vážně jedeš v Chucku Berrym? To je náhodička,“ vrací se Richards k počátkům Stones.
S Jaggerem vytvořili autorskou dvojici Glimmer Twins, která po odchodu kytaristy Briana Jonese zcela ovládla Rolling Stones. Na písních Sympathy For The Devil, (I Can't Get No) Satisfaction, Gimme Shelter, které spolu v šedesátých letech napsali, staví program každého turné - nynější Forty Licks nevyjímaje. „Nebojíme se, že ty písničky budeme muset pohřbít,“ míní Richards. „Pořád se nám chechtají do ksichtu. Rolling Stones vždycky zajímala přítomnost, ale Jumpin'Jack Flash, Brown Sugar a Start Me Up vždycky s chutí zahrajeme. Co by to byl člověk za suchoprda, kdyby nevletěl na scénu s Jumpin'Jack Flash a neříkal si přitom: Tý vole, teď se do toho pořádně obujeme! Je to jako krotit divokýho koně!“
Divoký koně, Wild Horses, je jedna z nejznámějších stoneovských písní. Lze ji chápat jako romantický song nebo symbolickou skladbu o heroinu, nazývaném horse - kůň. Richardsova konzumace drog všeho druhu, již kytarista naštěstí přežil, se stala terčem vtipů. Prý jen Richards a štír přežijí atomovou válku. Drsňák Keith, největší průšvihář a nejtalentovanější skladatel Stones, se tomu na stará kolena směje. „Jsem jako jedová chýše. Ať jedu v jakýmkoli chlastu nebo drogách, nikdy to se mnou tolik nemává jako s ostatníma lidma. Pro mě to není žádná filozofie. Představa, že bych něco bral proto, abych byl ten správnej Keith Richards, je pro mě prostě postavená na hlavu,“ prohlásil v magazínu Rolling Stone. Richards, jemuž trvalo celá sedmdesátá léta, než se zbavil nejhorší drogové závislosti, je dnes opatrnější. „Bylo legrační, že jsem toho mohl mít v sobě plno a stejně normálně fungovat. Třeba jsem řídil a zastavoval se v krámech. Jenže všichni věděli: s Keithem nemá cenu mluvit, ten je stejně mimo. Byla to moje chyba. Stalo se, ale už ji nebudu opakovat,“ ujišťuje Richards.
Kvůli Stounům je tady, jsou jeho profesí. Jinou práci nikdy neměl. „Pro mě je důležitý, že je to velmi těsný svazek, který chrání ty uvnitř, a všichni to tak vnímají. Měl jsem pocit, že vedlejší projekty skupině neprospívají. Když uděláš něco, co se ti povede, budeš v tom chtít pokračovat. Ale co když to krachne? Poběžíš zpátky a budeš se domáhat ochrany? Pro bojovou jednotku není dobrá pozice, když má dezertéry - takhle jsem uvažoval. Ale není možný udržet lidi násilím. Třeba Charlie Watts jezdí se svou jazzovou kapelou po světě - člověk se musí naučit vidět v tom taky výhody. Když se nám chtělo, prostě jsme se odpoutali a zkusili něco jinýho. Ale všichni jsme se vrátili zpátky k Stones. Tahle skupina má v sobě něco jako elektromagnet: vždycky nás přitáhne zpátky do svýho středu,“ vyznal se Keith Richards.
 Mick Taylor s Rolling Stones |
 Mick Jagger a Keith Richards ze skupiny Rolling Stones. |
 Skupina Rolling Stones. |
 Rolling Stones na "Licks" World tour - kytaristé Ronnie Wood a Keith Richards. (MCM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
 Rolling Stones na "Licks" World Tour - kytarista Keith Richards a hostující baskytarista Darryl Jones. (MGM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
 Zpěvák Mick Jagger ze skupiny Rolling Stones na "Licks" World Tour. (MGM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
 Rolling Stones na "Licks" World Tour - zleva Ronnie Wood, Mick Jagger a Keith Richards. (MGM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
