Nyní je Müller k zastižení na putovním festivalu České hrady, který dnes probíhá na hradě Točník a 22. a 23. července se zastaví v Lipnici nad Sázavou.
"Já koncertuji v Čechách hodně, ale letním festivalům se obvykle vyhýbám. České hrady jsem nakonec vzal proto, že se koná v malebných, neobvyklých prostředích," říká zpěvák.
Když jezdíte do Čech, hrajete s kapelou?
Jak kdy. S kapelou i s klavíristou. Mám za sebou roky, kdy jsem byl na pódiu sám jen s hudebním podkladem. Byla to sugestivní vystoupení. Lidi věděli, že se nemám o co opřít a že jedu nadoraz. Ale nyní zpívám s kapelou. Jsem rád, že jsou v ní výborní muzikanti, co hodně sólují.
Na podzim chystáte novou desku. Už je hotová?
Ano. Nahrával jsem ji v New Yorku s nejlepšími studiovými muzikanty na světě. Když jsem se od svého amerického agenta dozvěděl, že se mnou budou nahrávat taková esa jako Hiram Bullock, Omar Hakim nebo Anthony Jackson, tak jsem tomu vůbec nechtěl věřit.
Vždyť tihle lidé hráli s kdekým, Johnem Lennonem počínaje!
Když jsem viděl jejich biografie, tak jsem tomu výčtu nechtěl věřit. Ale pak vám do studia přijdou úplně normální, skromní chlapi, kteří tou hudbou žijí a radují se z ní.
Dá se od nich něco naučit?
Jsou věci, které se člověk nikdy nenaučí. Jen přihlíží. Takový Will Lee si přinesl šest baskytar, aby byl připravený na každou možnou nuanci. Nebo Antony Jackson. Poslechne si tu skladbu poprvé, nic neřekne, po druhé, po třetí už lehce hladí struny a tak to jde dál a dál, až to má přesně rozmyšlené a zahraje to tak, jak se mi o tom nikdy nesnilo. Ale něco přece. Radost z hudby. Už když jsem točil Monogamný vzťah, tak jsem si toho všiml. Ale tohle byla extratřída. Při práci panovala radost z hudby. Viděl jste jim to na očích, jak mou práci prožívali, jak ji brali za svou.
Škoda, že s vámi ty hvězdy hrály jen ve studiu.
Nechci předbíhat, ale nějaká jednání o pár společných koncertech probíhají.
Říkalo se, že na desce bude i Iva Bittová. Je to pravda?
Máme tam duet Sníh. Jsem na něj moc pyšný. Hudbu k němu dělal Heinrich Leško, kterého jsem na tu desku přizval, protože mi dělal před jedenácti roky album 33. Ten text jsem dal Ivě už před dvěma roky a moc se jí líbil. Nosila ho stále sebou, čekala na nějakou inspiraci, aby si ji zhudebnila, ale než jsme šli natáčet, tak povídám, jestli by to nechtěla natočit se mnou jako duet. Kývla a vylezlo z toho něco tak krásného…
Deska se jmenuje 44. Právě tolik je vám let. Připomněl jste, že jste už měl Třiatřicítku. Ohlížíte se na ní také za svým životem?
Všechny desky, které jsem natočil a natočím, jsou osobní. Já to prostě ani jinak neumím. Já svůj život nevykládám médiím, já ho ukládám do písní. S tou Třiatřicítkou to už vůbec nedovedu porovnat. Umím to srovnávat maximálně s předchozí deskou. Na rozdíl od Monogamného vzťahu je hodně pestrá. Ale 44 není bilanční album. To jsou jen moje písně, které jsem napsal, když mi bylo 44 let.
