RECENZE: Richard Müller zůstal Nepoznaný. Dokument o něm si neumí vybrat

Do našich kin ve čtvrtek vstoupí dokument Richard Müller: Nepoznaný, který sleduje výraznou osobnost česko-slovenské hudební scény. Bohužel se divák o zpěvákovi nedozví nic moc nového.

Snímek, který natočil režisér Miro Remo a vznikl v koprodukci České a Slovenské televize, se totiž nedovede rozhodnout, čím chce být. Rodil se v období, kdy Richard Müller chystal vokální album Hlasy se skupinou Fragile, ale dokumentem o desce není. Na to má příliš široký záběr včetně okamžiků zachycujících dávná zpěvákova vystoupení i nahrávání nebo „home video“ z rodinných dovolených.

Richard Müller: Nepoznaný

50 %

Režie: Miro Remo

Účinkují: Richard Müller, Soňa Müllerová, Iva Bittová

Česko / Slovensko, 2016, 90 minut

IMDb: 6.8

Je to škoda. Protože deska, která nakonec sklidila úspěch, se zjevně rodila těžce a vůbec rozhodnutí pustit se do tak specifického počinu nebylo jednoduché. Sledovat tuhle konkrétní výseč pozdní Müllerovy kariéry mohlo být zajímavé.

Takhle se o zábavné momenty půldruhé hodiny dlouhého filmu postará především kontrast mezi někdejším energií sršícím zpěvákem a dnešním do sebe uzavřeným a tichým umělcem. Zatímco když koncem 90. let vznikalo album Nočná optika, Müller za mikrofonem i mimo studio přímo dováděl. Na aktuálních záběrech potom zpěvák po pěti minutách zruší nahrávací frekvenci s tím, že se na to necítí, a chce jít radši na kafe.

Problém však je, že Nepoznaný se do Müllerovy historie noří notně nekoncepčně. Útržky z rozhovorů pro bulvár jsou naprosto zbytečné, o hudebníkových uměleckých vzletech a pádech se nedozvíme skoro nic, ze soukromého života jen střípky a o jeho maniodepresivitě padne cudná zmínka na konci. Jediným filmařským nápadem je kamera na čele samotného interpreta, ale i tenhle přístup se tu objeví jen tak mimochodem a na chvíli.

Ne že by tenhle portrét byl úplně k ničemu. Divák zjistí, že i poněkud ztrápený a unavený zpěvák v sobě pořád má nějaké kouzlo. A když se v dobrém rozpoložení opře do zpěvu, stále „to“ tam je.

Když dává dospělé dceři lekce ohledně průsvitného oblečení, je to úsměvné. Osobnost formátu Richarda Müllera si však zasloužila víc než veřejnoprávně rozplizlou studii bez rámce.