RECENZE: Green Day zdvihají prst, ale kývou jím v chytlavém rytmu

V neděli rozezní Sportovní halu na pražském Výstavišti americká kapela Green Day. Fanoušci čekají hlavně na prověřené hity, ale ani poslední nahrávka Revolution Radio neudělá ostudu.

Tři desetiletí po svém vzniku a sedm let od posledního pražského koncertu se vracejí Green Day. Jejich zítřejší vystoupení v pražské Sportovní hale je už vyprodané. Kapela přijíždí vybavená mimo jiné albem Revolution Radio, které vyšlo loni na podzim a sklidilo uznání kritiků i nadšení fanoušků. Právem.

Green Day opět nahrávali v triu, protože kytarista Jason White se z pozice stálého člena přesunul do role „pouhého“ doprovodného muzikanta. Takže na koncert s ostatními přijede, ale na desce se podíleli pouze baskytarista Mike Dirnt, bubeník Tré Cool a samozřejmě zpěvák a kytarista Billie Joe Armstrong. A jsou stále ve formě.

Do koncertního setlistu svého aktuálního turné zatím Green Day zařadili jak titulní skladbu Revolution Radio, tak oba singly z desky – spíše odlehčenou Still Breathing i přímočaře našlápnutou skladbu Bang Bang, o níž Armstrong celkem po právu říká, že jde o „nejagresivnější singl, jaký kapela kdy měla“.

Jestliže u Bang Bang lze hovořit o kombinaci devadesátkového zvuku a o dekádu mladšího textu, titulní písnička je po všech stránkách současná. Její vznik inspirovaly protesty proti policejnímu násilí na Afroameričanech. Armstrong tu zkazky o legalizaci pravdy, neprůstřelné lásce a „antisociálních médiích“ zakomponoval do široce přístupné pop-punkové podoby, kterou se nikdo nemusí bát pouštět před rodiči.

Stejný motiv se objevuje i ve skladbě Say Goodbye. „Rozluč se se svými milovanými, pozdrav poldy na hlídce,“ napsal frontman Green Day, když viděl záběry spíš vojenských než policejních aut po zastřelení Michaela Browna ve Fergusonu v Missouri.

Revolution Radio

85 %

Green Day

Vedle jednoznačných vypalovaček se na desku Revolution Radio dostala i nostalgická balada Outlaws, bok po boku společenské kritiky třeba i skladba Young Blood věnovaná Armstrongově ženě Adrienne a ke všem těm elektrickým kytarám i akustický kousek Ordinary World.

Obžaloba doby nicméně převládá. Naštěstí nic z toho není otravné kázání. Stále kritičtí Green Day svým zdviženým prstem kývou v zábavném rytmu a do chytlavé muziky. A tak je to v pořádku.