Přijdu tak například o "Kulinarische Kino", které prý mívá naprosto jedinečnou atmosféru (o jeho sytícím efektu nemluvě). Nepotkám božského Lea, který se v Berlíně objevil neohlášeně kvůli nějaké své eko-akci (kolegyně do něj vrazila u hotelu Ritz a vůbec ji prý nenapadlo, že by to mohl být DiCaprio!).
Taky si nevychutnám West Side Story na širokoúhlém plátně a nepřemluvím Garcíu Bernala, aby mi ten rozhovor přece jenom poskytnul... Když už jsme se tedy narodili ve stejný den, že... No a v neposlední řadě neuvidím Pitta s pizzou.
Číšník, za kterým jsem se poslední den zašla poníženě zeptat, říkal, že to není možné a že mu zřejmě Angelina musí vyvářet, protože takhle podezřele dlouhou "pizzapauzu" ještě neměl.
Škoda že si nějakou pauzu nedala spíš Demi Moorová. Na festivalu způsobila humbuk, který se rozsahem blížil tomu ze včerejška. Ovšem s tím rozdílem, že na "nevadnoucí" Michelle nemuseli fanoušci čekat v mrazu a vánici. A že Demi, která si hrála na minimálně stejně nevadnoucí (ve filmu Happy Tears nosí pletené copy), neřekla novinářům už ale vůbec a lautr nic.
Ostatně stejně jako zmíněná komedie režiséra Mitchella Lichtensteina: až na pár vtipných míst šlo v jejím případě spíš o zábavu na sobotní večer než o festivalový titul.
Ale nešť. Náladu mi spravil plakát k Snídani u Tiffanyho, který jsem si odskočila koupit do blízkého Filmového muzea. A - přiznávám - taky pár úplně obyčejných míčků z měkké gumy, kterými zmrzlé kolemjdoucí častovaly hostesky z festivalového hitu Rage. Vzala jsem si červený a žlutý a až ve vlaku mi došlo, jak se mi těch sedm berlínských dní vrylo pod kůži. Červená a žlutá, barvy Berlinale. Ještě že už jedu domů.
z filmového festivaluGlosář Terezy Spáčilové Z Berlinale popáté: zrádná hromadná doprava a Woodyho pozadí Tak Tildy se ti zachtělo, řekl Berlín a seslal na mě S-Bahn. Už už jsem si myslela, že se začínám orientovat v organismu zvaném Berlinale (a dost možná, že i ano). V čem se ale neorientuji určitě, je Berlín sám. Z Berlinale pošesté: nevadnoucí kráska a homosexuál Berlinale se probudilo a po lehkém pondělním útlumu začalo pulzovat, jak se na festival patří. Hlavní důvod měl blond lokny, pihy a pět křížků na krku. Michelle Pfeifferová přijela představit Miláčka, film Stephena Frearse Chéri, a najednou bylo všude narváno. |
P.S.: Pro všechny, kdo by chtěli pokračovat v pizzovém dobrodružství s Bradem Pittem: jeho milovaná restaurace nese název Vino e cucina a nachází se na Alte Schönhauser Strasse 4. Jméno kadeřníka ovšem s dovolením neprozradím. Chutě se mění, ale kadeřníkům zůstáváme věrní. Příští rok zkusím jeho.
