Reportérka z Berlinale popáté: Zrádná hromadná doprava a Woodyho pozadí

Tak Tildy se ti zachtělo, řekl Berlín a seslal na mě S-Bahn. Už už jsem si myslela, že se začínám orientovat v organismu zvaném Berlinale (a dost možná, že i ano). V čem se ale neorientuji určitě, je Berlín sám.

Vydala jsem se na workshop s Tildou Swintonovou, hrdá, jak jsem vyzrála na agenty a dostanu se až k nedostupné porotkyni, a ejhle: vypekla mě hromadná doprava. Místo v Hau 2 či kýho výra jsem se ocitla daleko za Berlínem, a to jen proto, že jsem nastoupila do špatného vlaku.

Berlinale není Berlín a těch pár budov, které se novinář díky neustálým přeběhům naučí znát poslepu, tvoří mikrosvět, jenž lehce šálí. Střet s realitou pak může mít podobu opuštěného nádraží na jih od Berlína. Například.

Z filmového festivalu

Glosář Terezy Spáčilové

Z Berlinale poprvé: Brad Pitt? Nuda!
A Brad Pitt – ano TEN Brad Pitt! – už prý u rodilých Berlíňanů nevzbuzuje absolutně žádné vášně. To, kam chodí na pizzu a kde ho stříhají, je pro ně veřejným tajemstvím, tak proč se honit.

Z Berlinale podruhé: Tady Kate, odpovím vám na cokoli
Není nad skutečné hvězdy. Zní to jako vtip, ale po dnešních tiskových konferencích k filmům dne si znovu potvrzuji vyzkoušené: totiž že když už se prokoušete přes všechny agenty (případně pokud je obejdete) a dostanete se až k "velkým božským", nemůže se vám stát, že byste odešli s prázdnou. Profesionálové zkrátka vědí, že k jejich práci patří i otravné rozhovory.

Z Berlinale potřetí: V hlavní roli film a hladový novinář
Hvězdy chtějí mít víkend – tedy aspoň soudě dle sobotního programu, v němž se na seznamu delegací k filmům nezaskvělo ani jedno jméno z Hollywoodu. A popravdě, všem se přes všudypřítomný smog najednou tak nějak lépe dýchalo.

Z Berlinale počtvrté: Mamut nemá čas, asi se stanu scenáristkou
Kdybych mohla, psala bych v dalším díle jen o Gaelu Garcíu Bernalovi. Nejenže je stále k zulíbání a hraje jako o život, ale ještě si vybírá samé dobré filmy.

Abych to zkrátila - Tilda nebyla. Tedy nejspíš byla, ale napíše o tom někdo jiný. Já můžu napsat jen to, že jsem po cestě objevila jednu echt intelektuální kavárnu, filmovější, než všechny filmové, co znám.

A taky jsem se pobavila s lidmi, kteří tu nakupují filmy jako housky na krámě, jen místo mezi regály přebíhají mezi kinosály. Jestli dokoukají aspoň jeden z nich do konce, tak jsem Demi Mooreová. A to nejsem. Demi by se za Tildou nehrabala S-Bahnem.

A propos, když už jsme u těch hvězd: dnešní festivalovou star byl Woody Harrelsson. S Benem Fosterem si ve filmu Messenger zahrál na vojáka, co se po návratu z války nikdy pořádně nevyspí, a na tiskové konferenci názorně předvedl, proč má pověst sympaťáka (i když zrovna nechodí v konopných pantoflích a užmoulané košili).

WOODY HARRELSON O FILMU MESSENGER

Ostatně jeho kouzlu podlehl i Ben: "On je prostě úžasný. Vyjde na ulici a září tak, že se k němu lidi okamžitě sbíhají a usmívají se," vysekl Woodymu poklonu. A nezapomněl dvakrát zopakovat, jak parádní má Woody zadek. To nevím, přiznávám, že jsem se v kině výjimečně soustředila na úplně jiné věci. A taky mi ve výhledu seděl novinář z Indie.

Mnohem víc mě trápí otázka, jaké pozadí má Brad Pitt. Pořád jsem ho neviděla.