Festival GLastonbury 2011 bude opět na bahně.

Festival GLastonbury 2011 bude opět na bahně. | foto: Joel Ryan, AP

Glastonbury 2011 poprvé: z bláta do louže (aspoň zatím)

  • 7
V pátek v jedenáct dopoledne – podle Greenwiche samozřejmě – začal naostro jednačtyřicátý ročník festivalu v Glastonbury. Prvního mezi sobě rovnými, abychom pořád neomílali opráskané, byť v gruntu pravdivé mantry o "největším hudebním festivalu v Evropě, ne-li na světě".

Poslední dni před začátkem důkladně prověřily odolnost těch, kteří na pozemcích Michaela Eavise na necelý týden vytvoří město za městem a skoro stát  ve státě.

Loňský ročník byl jubilejní, čtyřicátý. Leitmotiv toho letošního se nabídl sám. Loni, jak známo, měli jeden z večerů uzavřít U2, ale Bonův úraz koncert zhatil.

Glastonbury 2011 – stát ve státě

Opravný pokus se stal největším tahákem, v jehož stínu trochu zanikají – alespoň podle míry očekávání festivalového lidu soudě – i další položky tradičně dost nabitého programu (pro dnešek třeba Cee Lo Green, Vaccines, Mumford & Sons, Primal Scream či Fleet Foxes).

Jak bratr řádu piaristického

Minulý ročník proslul kromě jubilea i extrémními horky. Letos bylo už ve středu jasné, že se srážekprostý rok 2010 opakovat nebude. Pršelo tu celý týden před otevřením bran: a když se z úterý na středu přihnala od moře průtrž – a dopoledne další – bylo vymalováno. Půda nacucaná, slovy Karla Hynka Máchy, "jak bratr řádu piaristického" už nestačila vysychat a už ve středu večer se hlavní komunikace areálu pokryly souvislou vrstvou bahna. Další průtrž ve čtvrtek ráno ztížila pohyb po údolí ještě víc.

Taková rozehrávka festivalu tu za celou dekádu nebyla a doposud strašila jen v pověstech o neblahých "bahenních letech" 1997 a 1998. V posledních letech (2005, 2007 a 8) totiž průtrže přicházely obvykle ze čtvrtka na pátek: nebylo hezké se v tom pohybovat, ale člověk věděl, že za necelé tři dni je konec. Letos bylo vymalováno už před startem: a budiž řečeno, že když jeden leží ráno ve stanu, do kterého hustě buší mocný slejvák, jeho myšlenky jsou temné a morálka podrytá.

Nezbytná věc v batohu každého festivalového návštěvníka: holínky

Když vysvitne slunce, lidé se baví nejrůznějšími způsoby. Frčí i obruče.

Naštěstí se ve čtvrtek odpoledne obloha roztrhla a jak se zdá, těch 93 000 lidí, kteří v tu chvíli už prošli branami festivalu, bylo z nejhoršího venku. Předpovědi jsou optimistické a tak to trochu vypadá, jako by bláto přišlo přesně na objednávku zpravodajů, kteří trochu toho bahna do prvních zpráv vlastně vítají, protože slota se od Glastonbury tak nějak očekává. A vskutku, první články v tuzemských periodikách nemluvily o ničem jiném. Obzvláště mne dojal rozklad v Daily Mailu, pojednávající o zdejších líbánkách jedné občanky Velké Celebritánie. "Lily Allen kempuje v přepychu!" hlásal titulek, jako by autor textu pobýval na stáži v Rudém právu neblahé paměti.

Čo nového, Eavisovci?

Tolik pravidelné meteorologické kolečko. A teď, co je nového?

Na festivalovém územním plánu přibyla nejméně jedna a půl nové adresy. Zbrusu novým pódiem, řekněme pro starší  a pokročilé, je Spirit Of 71. Název i dramaturgie odkazují na mýtický první ročník festivalu, zvěčněný v chutném filmovém dokumentu Glastonbury Fayre. Na pódiu se střídají jeho protagonisté s generačními druhy a ačkoli by člověk měl být vůči těmhle réunionům ostražitý, vidět pohromadě Crazy World Of Arthur Brown, Terryho Reida či Edgar Broughton Band může být docela pikantní.

Jedním z prvních účinkujících byl britský interpret Chipmunk.

Před začátkem festivalu Glastonbury 2011 se v areálu sešlo více než 93 tisíc lidí.

Ta další vznikla dělením: v sektoru pro taneční scénu stojí proti sobě dva velké stany, Dance East & West. Ten druhý se přes den mění na Oxlyers In West, scénu, která nabízí spoustu nadějných spolků a jedinců "na pokraji slávy": stylově je velmi rozmanitá a budoucí tahouni velkých pódií si své první festivalové slyšení mohou odbýt právě tam.

Což je pro dnešek všechno. Na hlavních pódiích právě končí první položky pátečního programu, je tedy nejvyšší čas vydat se do terénu.

ZÍTRA: Dilema říšského kancléře – překvapení v Parku – a U2, to dá rozum.  

P.S.: Termín Celebritánie jest vypůjčen ze skvělé knihy Hvězdné války: Epizoda Bitva o Celebritánii od Jana Nejedlého, kterého tímto zdravím.