Text doplňují dosud nepublikované ukázky ze španělského deníku jednoho z veteránů, autorčina manžela Theodora Balka. "Knížka je teď na korektuře a předpokládám, že by mohla vyjít do poloviny listopadu," uvedl nakladatel Joachim Dvořák. Poslední rukopis poslední německy píšící autorky z Prahy doplňuje také historická studie a obrazová příloha dobových dokumentů. Z německého originálu text přeložily Olga Walló a Viera Glosiková, obálku knihy bude zdobit fotografie válečného fotografa Roberta Capy.
Lenka Reinerová se narodila v roce 1916 ve smíšené česko-německé rodině. Pracovala jako novinářka, roku 1939 musela kvůli svému židovskému původu a politickému přesvědčení uprchnout do Francie, poté přes Maroko emigrovala do Mexika. Po válce se vrátila do Evropy, žila v Bělehradě a od roku 1948 v Praze.
Lenka Reinerová. Foto z oslavy spisovatelčiných 91. narozenin, Praha 18. května 2007.
Po návratu z exilu byla na začátku 50. let 15 měsíců vězněna. Také po roce 1968, kdy se veřejně angažovala, nesměla své práce publikovat a živila se jako překladatelka. Zatímco českým čtenářům zůstala téměř neznámá, ve východním Německu vycházely její prózy od 80. let.
K českým čtenářům se její tvorba dostala až v 90. letech, právě nakladatelství Labyrint začalo tehdy vydávat její knihy. V nich často vzpomínala na pražské přátele a známé: Franze Kafku, Maxe Broda, Jaroslava Foglara, Eduarda Goldstückera a zejména Egona Erwina Kische.
V roce 1999 obdržela jako první nositelka literární ocenění Schillerův prsten za zásluhy o německý jazyk a literaturu. V roce 2001 jí tehdejší prezident Václav Havel za vynikající umělecké výsledky udělil Medaili Za zásluhy.
