Původní znění se současnými zvukovými parametry vždy tvoří jeden z disků každého balení. Na druhém, respektive dvou dalších discích (anebo jiných nosičích, reedice vycházejí, jak je dnes zvykem, v několika verzích) pak nacházíme bonusy, které Jimmy Page osobně vybral ze svého archivu.
Ztělesnění všeho zla
Led Zeppelin: Presence (bonus)
Poslední trojice desek zachycuje Led Zeppelin v době, kdy už se dostali do pozice takzvaných rockových dinosaurů. Sice vyprodávali největší světové stadiony a měli zástupy fanoušků, na druhé straně rostl také tábor jejich odpůrců a pro rozmáchlou punkovou vlnu se stali ztělesněním všeho zla, které bylo třeba „naházet do popelnic“. Kapelu samu uvnitř rozkládaly spory, alkohol, drogy a vůbec šílenství spojené s životem rockových hvězd sedmdesátých let.
Přestože Led Zeppelin obecně s odstupem patří k tomu nejpozoruhodnějšímu, co lze z rockových dějin slyšet, asi těžko se dá zpochybnit fakt, že jejich poslední alba jsou výrazně slabší než ta předchozí. Chybějí na nich výrazné písně, ta zvláštní směs tvrdosti a sofistikovanosti, která je právě pro tuto kapelu typická, a v mnoha ohledech už je cítit vyčerpání.
Led Zeppelin: In Through The Out Door (bonus)
Album Presence, původně z roku 1976, je ještě ze závěrečné sady nejlepší, ostatně vyskytuje se na něm i vlastně poslední skladba, která v podstatě z odkazu kapely výrazněji přežila dodnes, variace na staré černé gospelové blues Nobody’s Fault But Mine.
Následující album In Through The Out Door, původně z roku 1979, poznamenaly nepříliš zdařilé stylové experimenty i na poměry téhle kapely hodně bezzubý zvuk. Moc nepomůže ani hezká singlovka All My Love, jejíž sound je příliš poplatný době.
Bez výsměchu
Led Zeppelin: Coda (bonus)
Paradoxně z dnešního hlediska je nejzajímavější album poslední, se symbolickým názvem Coda, které vyšlo původně v roce 1982, už po smrti bubeníka Johna Bonhama a následném rozpadu kapely.
Ve své době byla Coda vlastně vysmívána jako bezkoncepční „výškrabky“. Ano, dá se na ni nahlížet i touto optikou, avšak na druhé straně vlastně obsahovala už tehdy, co dnes sběratelé tolik oceňují a kvůli čemu vlastně vznikal celý projekt rozšířených reedic. A v „nataženém“ formátu na tři disky přináší Coda ještě řadu dalších rarit, které pohled na Led Zeppelin sice nemění, ale mírně upřesňují.
