Syd Barrett

Syd Barrett | foto: archiv

Reedice debutu Floydů nabízí jiné perspektivy

  • 4
Když se v nahrávacích studiích EMI v Abbey Road točila nejslavnější deska všech dob, Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, chodívali John Lennon a Paul McCartney občas nakouknout do vedlejšího studia. Začínající skupina Pink Floyd tam natáčela svou první desku The Piper At The Gates Of Dawn (Krysař před branami úsvitu).

Album vyšlo několik měsíců po Seržantovi a při příležitosti 40. výročí vydání se nyní objevilo v trojdeskové reedici, která obsahuje mono a stereo verze plus hrstku singlů a tehdy opominutých věcí.

Odstup čtyř desítek let dovoluje vnímat klasické floydovské album v jiné perspektivě. Tehdy bylo publikum v úžasu nad kolektivními "kosmickými" kompozicemi.

Dnes více respektujeme písně, jež byly dílem loni zesnulého Syda Barretta. V jeho melodiích ožívají bizarní skřítci a strašidla, dokola obkroužení nezvyklým zvukem souboru, v němž se soustředilo všechno, co tehdy tvořilo anglickou rockovou hudbu.

Ještě dnes vnímáme Krysaře před branami úsvitu jako bláznivou fantazii, která vytváří svět z jiné planety, jejž nikdo kromě Barretta a jeho kamarádů nezná.

Další desky Pink Floyd byly ambicióznější a líbivější, ale opravdovou hudební revoluci znamenalo jen jejich první album. A s ním ještě nejméně tři desítky desek Jefferson Airplane, The Doors, Mothers Of Invention a dalších skupin, které v roce 1967 vydávaly jak na běžícím pásu nahrávky, jež změnily hudební svět.