"Pan ředitel dodnes nepochopil, že řídí umělecký ústav, a ne polovojenskou jednotku," charakterizoval výhrady hudebníků Vladimír Manoušek z odborového klubu filharmonie. Kovář byl ve funkci prozatímně, ovšem již pět let. Odvoláním se prý necítí zaskočen, neboť věděl o chystaném výběrovém řízení, které se chystá a jehož se chce zúčastnit.
Důvod svého odvolání komentoval Jiří Kovář slovy, že každá kulturní organizace prochází určitým kvasem. Výměnu názorů považuje za běžnou praxi a v případných neshodách nevidí nic výjimečného. "Navíc mi ministr Dostál v dopise, v němž mi mé odvolání oznámil, poděkoval za úsilí a pracovní nasazení, jímž jsem nastolil ekonomickou a technicko-organizační stabilitu při řízení tak náročné organizace, jakou je Česká filharmonie," citoval z textu Kovář.
Neshody mezi Kovářem a orchestrem trvají zhruba dva roky. Vladimír Manoušek z odborového klubu ČF říká, že předmětem svárů jsou sice drobnosti, avšak znechutily celý orchestr. "Bylo jich tolik, že lidi otrávilo chodit do práce," řekl Manoušek. Jmenoval například Kovářovo mlčení na různé žádosti či vleklé projednávání kolektivní smlouvy. "Byl to sice jen dočasný ředitel, ale nám se zdálo, že je tady napořád," dodal Manoušek. "Zdánlivý klid, který v české filharmonii panuje, rozhodně není výsledkem působení ing. Kováře. Jde spíše o únavu a rezignaci po množství přestálých mediálních válek, kdy byly skandalizovány vnitřní problémy České filharmonie," psal ministrovi už loni v květnu Manoušek.
Členům orchestru vadilo, že generální ředitel nemá hudební vzdělání a nekomunikuje plynně cizími jazyky. Manažerský aparát České filharmonie je podle nich málo výkonný. "Manažerská úroveň není v zásadě vysoká," přiznával i Kovář. Zkušenosti v branži jsou podle něho výsledkem desítek let tvrdé práce. Výkonnost úřednického aparátu České filharmonie však tvrdě kritizovala i agentura Harrison & Parrot, která zastupuje šéfdirigenta Vladimira Ashkenazyho.
Někdejšího úředníka ministerstva kultury Jiřího Kováře dosadil do funkce generálního ředitele ČF bez konkursního řízení od 1. července 1995 bývalý ministr Pavel Tigrid. Umělecká rada ČF požadovala již rok poté, aby byl vypsán řádný konkurs na toto místo, vyslovila Kovářovi nedůvěru a vyzvala ho k odstoupení. Důvodem kritiky byl způsob, jímž Kovář údajně přezírá radu, která je jeho poradním orgánem. Konkurs byl původně plánován na začátek roku 1997, avšak ministerstvo dalo nakonec přednost tomu, aby při předpokládané transformaci ČF pokračovalo v práci její dosavadní vedení.
Důvod svého odvolání komentoval Jiří Kovář slovy, že každá kulturní organizace prochází určitým kvasem. Výměnu názorů považuje za běžnou praxi a v případných neshodách nevidí nic výjimečného. "Navíc mi ministr Dostál v dopise, v němž mi mé odvolání oznámil, poděkoval za úsilí a pracovní nasazení, jímž jsem nastolil ekonomickou a technicko-organizační stabilitu při řízení tak náročné organizace, jakou je Česká filharmonie," citoval z textu Kovář.
Neshody mezi Kovářem a orchestrem trvají zhruba dva roky. Vladimír Manoušek z odborového klubu ČF říká, že předmětem svárů jsou sice drobnosti, avšak znechutily celý orchestr. "Bylo jich tolik, že lidi otrávilo chodit do práce," řekl Manoušek. Jmenoval například Kovářovo mlčení na různé žádosti či vleklé projednávání kolektivní smlouvy. "Byl to sice jen dočasný ředitel, ale nám se zdálo, že je tady napořád," dodal Manoušek. "Zdánlivý klid, který v české filharmonii panuje, rozhodně není výsledkem působení ing. Kováře. Jde spíše o únavu a rezignaci po množství přestálých mediálních válek, kdy byly skandalizovány vnitřní problémy České filharmonie," psal ministrovi už loni v květnu Manoušek.
Členům orchestru vadilo, že generální ředitel nemá hudební vzdělání a nekomunikuje plynně cizími jazyky. Manažerský aparát České filharmonie je podle nich málo výkonný. "Manažerská úroveň není v zásadě vysoká," přiznával i Kovář. Zkušenosti v branži jsou podle něho výsledkem desítek let tvrdé práce. Výkonnost úřednického aparátu České filharmonie však tvrdě kritizovala i agentura Harrison & Parrot, která zastupuje šéfdirigenta Vladimira Ashkenazyho.
Někdejšího úředníka ministerstva kultury Jiřího Kováře dosadil do funkce generálního ředitele ČF bez konkursního řízení od 1. července 1995 bývalý ministr Pavel Tigrid. Umělecká rada ČF požadovala již rok poté, aby byl vypsán řádný konkurs na toto místo, vyslovila Kovářovi nedůvěru a vyzvala ho k odstoupení. Důvodem kritiky byl způsob, jímž Kovář údajně přezírá radu, která je jeho poradním orgánem. Konkurs byl původně plánován na začátek roku 1997, avšak ministerstvo dalo nakonec přednost tomu, aby při předpokládané transformaci ČF pokračovalo v práci její dosavadní vedení.
 Pražské Rudolfinum - domácí scéna České filharmonie. |
