RECENZE Hrdinové a zbabělci: Redfordův nový film připomíná schůzi

Ani válečné drama, ani politický thriller. Ze všeho nejvíc se americký film Hrdinové a zbabělci podobá veřejné schůzi, konferenci Forum 2000 nebo televizním politickým debatám, které v Česku stále ještě kazí nedělní svíčkovou.

Hrdinové a zbabělci

50 %

USA, 2007, 92 min.

režie Robert Redford,

hrají Robert Redford, Meryl Streepová, Tom Cruise

Kinobox: 64 %

IMDb: 6.2

Výsledek je týž: spousta obecných slov, která neříkají nic nového, ale tváří se moudře, objevně a užitečně.

Řeči, řeči, řeči
Zatímco Jára Cimrman ležící, spící překypoval činorodostí, Robert Redford režírující, hrající se uchyluje k akademické vyrovnanosti. Svůj protiválečný plakát vyvěsil na tři stanoviště.

Na prvním v roli univerzitního profesora, jehož dva idealističtí posluchači skončili jako dobrovolníci u amerických jednotek v Afghánistánu, domlouvá Redford u kávy studentovi, který svůj talent vyprodává v nic neřešící rezignaci a skepsi.

Na jiné poklidné půdě dělá zkušená novinářka alias Meryl Streepová interview se ctižádostivým senátorem v podání Toma Cruise, který se jí snaží pod vábničkou exkluzivity vnutit „nový válečný plán pro Afghánistán“.

A třetím dějištěm je afgánská fronta, kde kvůli dotyčné strategii zazobaného bílého politika zůstanou v zasněžené pustině mezi nepřáteli zmínění dva studenti – jak jinak než Afroameričan a Hispánec.

Náznak dramatu se odehrává právě a pouze kolem jejich čekání na záchranářský oddíl, jenže nutno dodat, že akční prvky nepatří k Redfordovým silným stránkám.
Jestliže Guinnessova kniha filmových rekordů eviduje snímky s největším počtem výstřelů, Hrdinové a zbabělci aspirují na rekordní balík řečí: vytříbených, zdvořilých, slušných, inteligentních, občas dokonce vtipných, ale také vznešených, abstraktních, významově prázdných a starých – ne-li jako lidstvo samo, pak určitě jako televize.

Koneckonců prostřednictvím televizních zpráv o padlých v Íráku film také začíná a v polemice senátora s redaktorkou dojde i na povinnou obžalobu médií.

Hlas pro Cruise
Debatní kroužek politického sitkomu není zrovna vděčnou půdou pro oscarové výkony, spíše hrozí, že se v záplavě dialogů i skvělí herci utopí.

Zjevně to hrozí Redfordovi, když vypráví, že ho do Vietnamu odvedli proti jeho vůli a jedinou jizvu utržil na demonstraci proti vietnamské válce.

O poznání lépe se drží Streepová, jež si udržuje velmi profesní, lehce pobavený i lehce ostražitý odstup k politikovi, jakých už zažila desítky.

Bohužel i její celistvou postavu vystavují tvůrci náhlé hysterii ve scéně pozdní vzpoury, z níž hrdinčin oponent, realistický cynik, vyjde bezmála jako jediný normální smrtelník, zatímco zlomenou ženu nechá režisér projíždět kolem vojenských hřbitovů.

A „zlosyn“ Cruise působí natolik vemlouvavě a rozumně, že by ho člověk snad i volil; ne proto, co říká, ale jak to říká.

Což je také hlavní rozdíl mezi Redfordovým filmem a televizními debatami s českými politiky: Hrdinové a zbabělci hrají výrazně líp.