RECENZE: Vše pro lidi! Redhoti hýřili barvami a donutili halu tančit

Neděle nebývá nejlepším termínem pro koncerty, vidina následného vstávání a pracovního týdne před sebou mnohé fanoušky odradí. Aspoň taková je zkušenost klubových kapel. Pro nedělní vystoupení Red Hot Chili Peppers to neplatilo. Plná pražská O2 arena se dobře bavila od začátku do konce.

Na pražský koncert kalifornské kapely dorazilo podle pořadatelů sedmnáct tisíc lidí a cifra to nebude nadsazená – na ploše bylo tělo na tělo a i na tribunách by se volné místo hledalo jen těžko.

The Getaway World Tour

75 %

Red Hot Chili Peppers

Místo konání: O2 arena, Praha

4. září 2016

Redhoti navíc dokázali, že vědí, jak na lidi. Jejich aktuální turné má sice v názvu desku The Getaway, jež vyšla zkraje léta a kterou ke vstupence s předstihem dostal každý návštěvník, přesto se z ní hrálo spíše z povinnosti.

Většinu koncertního setlistu obstaraly starší písně včetně hitů. Těch sice mohlo být víc, protože při úvodní Can’t Stop, závěru v podobě Under the Bridge a By The Way nebo přídavkové písni Give It Away hala skutečně bouřila. Nicméně ani při ostatních skladbách koncertu nepadal řetěz a aplaus si vysloužil i singl Dark Necessities z nové desky.

Kapela táhla celý večer ve vysokých otáčkách. Doby, kdy Anthony Kiedis platil za jednoho z nejslabších živých zpěváků, jsou naštěstí pryč, a tak se energií nabitý koncert dal i poslouchat. V kšiltovce a kraťasech (a nakonec samozřejmě svlečený do půli těla) po pódiu pobíhal, kolem něj skákal s baskytarou Flea, k lítání po scéně nemusel nikdo pobízet ani Joshe Klinghoffera, který nahradil v roce 2010 kytaristu Johna Fruscianta. A Chad Smith to celé jistil přesnou hrou na bicí.

Klinghoffer a Flea si střihli velké společné sólo a díky obrazovkám, které během koncertu zprostředkovávaly dění na pódiu, se jim i v nejvyšších řadách areny mohli diváci koukat pod prsty. Následovala procítěná verze Californication.

Klinghoffer sám potom odehrál i coververzi písně This Is Where I Belong od The Kinks (na tom místě na minulých zastávkách zněli i Beatles či Joy Division).

Celý koncert doprovázela hodně barevná show. Na obrazovce za pódiem se často vedle muzikantů objevovaly jen pestré obrazce. Dominantou výpravy však byly od stropu zavěšené světelné válečky létající nad hlavami diváků nahoru a dolů. Z ochozů to byl zajímavý prvek, z pohledu lidí na ploše potom celá instalace vytvářela dojem působivé světelné vlny. Jako doplněk zdařilého, leč přeci jen nijak překvapivého koncertu to bylo skvělé.