Knihu, která k filmové premiéře vyšla v češtině, napsal Don DeLillo v roce 2003. Stejnojmenný snímek s ozvěnou současných sociálních nepokojů uvedl David Cronenberg letos v Cannes; i v režisérově rodné Kanadě běžel v omezeném počtu kin a Státy zatím chystají distribuci pouze v New Yorku a Los Angeles.
De Lillo je spisovatel víc uznávaný než vyznávaný. A také v táboře Cronenbergových fanoušků se nyní láme chléb. Cosmopolis nese totiž znaky filmů, jejichž život končí u kavárenských stolů snobských debatérů se salonními levicovými postoji.
Umělá dekadence mocných
Ve zkratce: mladý zazobaný dravec, typ Wall Street počítačové generace, projíždí v luxusní limuzíně městem spějícím k výbuchu. Jestliže v úvodu slibují, že v bezpečnostním systému nenašli ani skulinku, je jasné, že někde už čeká časovaná bomba. Jenomže Cosmopolis odmítá prvky běžného thrilleru.
Stupňovaného napětí se ujímá jen Howard Shore svou hudbou, "přituhuje" i na ulici plné aut, radikálů, hesel, ran a plamenů, jejíž výjevy se zdají být pouhými kulisami za okny vozu, kam chaos světa nedolehne. Izolovaný, odhlučněný, pancéřovaný prostor limuzíny, jež tiše proplouvá mezi dějinami, je originálním jevištěm i nejlepším "hercem" příběhu. Při vší úctě k upírskému hrdinovi Stmívání Robertu Pattinsonovi, jenž vyloženě neselhává, pouze nemění výraz, ať v autě úřaduje, provozuje sex, absolvuje lékařskou prohlídku nebo mudruje.
Z filmu Cosmopolis |
Což je nejhorší.
Okatě přezíravá dekadence mocných čpí umělostí jako vánoční strom v nákupním středisku a rádoby hlubokomyslné otřepané úvahy se prostě nedají recitovat, natož poslouchat. Na papíře mají svůj stylotvorný účel, ale ve filmu pronášené do prázdna pouze ubíjejí marnivou manýrou "kafkárny".
Juliette Binocheová svíjející se slastně po milování se slovy "Život je příliš současný" ještě představuje slabý čajíček proti zjevně marxistické náloži jiných rozprav téhle absurdní rozhlasové hry na čtyřech kolech. Z jedné strany se řítí kuchyňské pravdy o strašidlu kapitalismu, z druhé moudra typu "Idea je čas žijící v budoucnosti" či "Nepotřebujeme Boha ani let čmeláka".
Vznešeně to zní, nic neznamená; abstrakci zmaru metá film do černé díry čistě pro potěchu takyfilozofů, kteří se v jeho (ne)smyslu budou rozkošnicky bahnit. Nebýt tu a tam závanu humoru, člověk by uvěřil, že se všichni zbláznili.
22. května 2012 |
Cronenberg kdysi citoval svého zubaře, jenž mu prý řekl 'Mám v životě dost svých problémů, tak proč bych měl vidět vaše filmy?' Za Cosmopolis by mu zubař nejspíš vytrhl i poslední stoličku.
Cosmopolis
Kanada, režie David Cronenberg, hrají Robert Pattinson, Paul Giamatti, Jay Baruchel, Juliette Binocheová, titulky, 108 minut.
Hodnocení MF DNES: 40 %
