Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Živé kvety natočily „pomalé“ album, ale nerezignují

  9:36aktualizováno  9:36
Bývaly časy, kdy i rockoví muzikanti říkali věci, o kterých se přemýšlelo. Tenhle rozměr se v poslední době vytratil. Ještě že my, Češi, máme slovenskou kapelu Živé kvety. Ta jako jedna z mála ukazuje, že i v rock'n'rollu ještě může o něco jít.

Lucia Piussi (Živé kvety) | foto: www.zivekvety.sk

Živé kvety

Není náhoda, že Živé kvety byly v poslední fázi jeho života asi nejoblíbenější kapelou Ivana Martina Jirouse, přestože hudebně mají k undergroundu daleko. Není náhoda, že jsou mimořádně populární v českých klubech a na festivalech: jednak zacelují prázdnotu, která po něčem takovém, co produkují, na české scéně je, jednak je jim samotným v Česku možná lépe než doma, kde sypou pepř do otevřených ran.

A není taky náhoda, že v čele Živých kvetů stojí zpěvačka a textařka Lucia Piussi, sestra filmařky Zuzany Piussi, která v posledních měsících proslula svými spory se slovenskou mocí. Obě sestry mají potřebu se svými prostředky vyjadřovat ke slovenské současnosti. A že mají materiálu dostatek, o tom není pochyb.

Nové album Živých kvetů nese název Oľga, ideš svojím tempom!, vyšlo opět na nezávislém labelu Slnko Records, v jednom směru je však o dost jiné než jeho předchůdci. Živé kvety se odjakživa dají nazývat třeba "písničkářská rocková kapela". Tentokrát rockového rozměru poněkud ubylo.

Ještě nikdy kapela tolik nevyužila akustické kytary a klavír, které jsou dominantními nástroji ve více než polovině písní. Přímočarý rukopis a typickou melodiku si písně ponechaly, jejich volnější a akustičtější podání však výrazově signalizuje smutnější zabarvení oproti "punkové" naštvanosti, typické pro řadu starších známých písniček.

V tomto ohledu na minulost navazuje vlastně jen jediný song Nechce sa mi s vami bojovať, nicméně náznak rezignace v jeho obsahu vlastně jen podtrhuje řečené.

K nečinnosti ovšem Živé kvety v žádném případě nevyzývají. Právě naopak. V největší míře píseň Keby (Škoda, že nič nerobíš) vybízí k vzetí svého osudu do vlastních rukou, stejně jako třeba úvodní píseň Zázraky a v přenesené rovině i Sama sebou a Bojíš výšky. Právě téma (ne)rezignace je totiž stěžejním tématem alba. A vlastně i celé kariéry téhle kapely.

"Kráčam po ulici a mám pocit, že som v roku '84," zpívá Lucia Piussi v písni s příznačným názvem Kde to žijeme. Pro někoho možná příliš černé vidění světa. Ať tak či tak, Živé kvety se nevzdávají.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Hana Grančicová při nahrávání desky Pohádková medicína II
AUDIO: Loutky v nemocnici přicházejí s další pohádkovou medicínou

Spolek Loutky v nemocnici, který se věnuje dramaterapii pro hospitalizované děti, vydává další nahrávku s téměř hodinou a půl příběhů naplněných původními...  celý článek

Sting (Metronome Festival, Praha, 23. června 2017)
GLOSA: Ten večer byl Stingův. Festival uhranul dokonalým koncertem

První den festivalu Metronome, který se koná na rozhraní pražského Výstaviště a parku Stromovka, vyvrcholil vystoupením britské legendy Stinga. Během dne se...  celý článek

Sting (Metronome Festival, Praha, 23. června 2017)
KOMENTÁŘ: Festivaly jako Metronome metropoli sluší

Při druhém ročníku festivalu Metronome se prokázalo, že velký, placený a na zahraniční hvězdy lákající festival se úplně klidně může konat v metropoli...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.