Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Živé kvety natočily „pomalé“ album, ale nerezignují

  9:36aktualizováno  9:36
Bývaly časy, kdy i rockoví muzikanti říkali věci, o kterých se přemýšlelo. Tenhle rozměr se v poslední době vytratil. Ještě že my, Češi, máme slovenskou kapelu Živé kvety. Ta jako jedna z mála ukazuje, že i v rock'n'rollu ještě může o něco jít.

Lucia Piussi (Živé kvety) | foto: www.zivekvety.sk

Živé kvety

Není náhoda, že Živé kvety byly v poslední fázi jeho života asi nejoblíbenější kapelou Ivana Martina Jirouse, přestože hudebně mají k undergroundu daleko. Není náhoda, že jsou mimořádně populární v českých klubech a na festivalech: jednak zacelují prázdnotu, která po něčem takovém, co produkují, na české scéně je, jednak je jim samotným v Česku možná lépe než doma, kde sypou pepř do otevřených ran.

A není taky náhoda, že v čele Živých kvetů stojí zpěvačka a textařka Lucia Piussi, sestra filmařky Zuzany Piussi, která v posledních měsících proslula svými spory se slovenskou mocí. Obě sestry mají potřebu se svými prostředky vyjadřovat ke slovenské současnosti. A že mají materiálu dostatek, o tom není pochyb.

Nové album Živých kvetů nese název Oľga, ideš svojím tempom!, vyšlo opět na nezávislém labelu Slnko Records, v jednom směru je však o dost jiné než jeho předchůdci. Živé kvety se odjakživa dají nazývat třeba "písničkářská rocková kapela". Tentokrát rockového rozměru poněkud ubylo.

Ještě nikdy kapela tolik nevyužila akustické kytary a klavír, které jsou dominantními nástroji ve více než polovině písní. Přímočarý rukopis a typickou melodiku si písně ponechaly, jejich volnější a akustičtější podání však výrazově signalizuje smutnější zabarvení oproti "punkové" naštvanosti, typické pro řadu starších známých písniček.

V tomto ohledu na minulost navazuje vlastně jen jediný song Nechce sa mi s vami bojovať, nicméně náznak rezignace v jeho obsahu vlastně jen podtrhuje řečené.

K nečinnosti ovšem Živé kvety v žádném případě nevyzývají. Právě naopak. V největší míře píseň Keby (Škoda, že nič nerobíš) vybízí k vzetí svého osudu do vlastních rukou, stejně jako třeba úvodní píseň Zázraky a v přenesené rovině i Sama sebou a Bojíš výšky. Právě téma (ne)rezignace je totiž stěžejním tématem alba. A vlastně i celé kariéry téhle kapely.

"Kráčam po ulici a mám pocit, že som v roku '84," zpívá Lucia Piussi v písni s příznačným názvem Kde to žijeme. Pro někoho možná příliš černé vidění světa. Ať tak či tak, Živé kvety se nevzdávají.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Edgar Wasser (Hip Hop Kemp 2017)
Z Hip Hop Kempu se na poslední chvíli omluvil raper Common

Letošní ročník festivalu Hip Hop Kemp, který se konal na hradeckém letišti, přilákal do areálu zhruba sedmnáct tisíc milovníků hip hopu. Divákům se představilo...  celý článek

Z klipu k písni Struny
VIDEO: Fast Food Orchestra v klipu napíná Struny tak akorát

Oblíbená ska kapela Fast Food Orchestra vydá letos v říjnu, po třech letech od předchozí desky Zen, nové album. První ochutnávkou z něj je singl Struny, který...  celý článek

U2 na koncertu v Paříži 7. prosince 2015
Našli konečně U2 klíč k Trumpovi? Desky vydají i Starr nebo Plant

V polovině září vydá Ringo Starr novinku Give More Love, původně zamýšlenou jako coutnry album. Během podzimu se dočkáme i alba od Roberta Planta a před...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.