Bez urážky: kdo si chce v kině jen teskně poplakat nad čarovnou mocí lásky, která hory přenáší, a dokonce smrt poráží, nechť si k hodnocení přidá klidně dvacet procent a nic jiného neřeší.
Ovšem i divák, jemuž rozněžněle osudové romance typu upírského Stmívání nesmí přes práh, má právo vědět, co je Zimní příběh zač. Výpravný film, který vstupuje do kin desítek zemí včetně Česka, navenek pěkně vypadá. Ale vyloupne se z něj běžná sladkobolná pohádka z červené knihovny.
Pekelník Will Smith
Traduje se, že o předlohu Marka Helprina projevil zájem i Martin Scorsese; nakonec však práva odmítl s tím, že kniha je "nezfilmovatelná". Režisér Akiva Goldsman nebyl tak úzkostlivý, prostě ji odvyprávěl - podobně jako před ní látky Dana Browna Šifra mistra Leonarda či Andělé a démoni. Jenže "brownovky" si hrají na vědecké zkoumání mystérií, kdežto Zimní příběh s anděly i démony vyvádí, co ho zrovna napadne.
Ještě k nim přihodí tu převtělené asijské duchy v podobě moudrého bílého koně jako z Prince Bajaji, tu samotného Lucifera, v jehož osobě Hollywood výjimečně popřel politickou korektnost - stylizovaného pekelného soudce totiž představuje černošská hvězda Will Smith. A na hrdinku čeká posmrtné lože po vzoru Sněhurky, kde by ji snad mohl probudit vroucí polibek.
Dětské oči, mužné slzy
Zkrátka fantasy slepená z motivů různých mýtů, přešlechtěná literárními dialogy i řečnickými otázkami o zázracích shůry, vážná, tklivá, nyvá, melancholická a důkladná. Na konci 19. století odhalí tajemství původu osiřelého Plaváčka, na počátku 20. století ho zastihne jako zlodějíčka, jenž ujíždí na tajemném bělouši svému krvelačnému zaměstnavateli. Půl hodiny příprav, než potká ji, krásku z vyšší společnosti umírající na souchotiny. Dva nápady je třeba ocenit: horečka vnucuje hrdince lehké průsvitné řízy či názorné koupele, což je díky půvabu Jessiky Brown Findlayové pěkná podívaná. A celek stylově sjednocuje bílý tón - mrazivě přízračná bělost sněhu, ledu, květin, doplňků i měsíčních paprsků.
Colin Farrell na koni je romantičtější než Richard Krajčo v Kouzlu Vánoc, má totiž uličnické kouzlo Fanfánů Tulipánů, ale taky chudší roli zúženou na oddaný pohled. Zakulacený Russell Crowe by byl báječný zlosyn, kdyby se nemusel měnit v zombie či syčet: "Zbožňuju panenskou krev na sněhu."
První štvanice, první ples, první a poslední milování, bolest ztráty, souboj se zlem ve jménu věčné lásky. Pohádkové směsce sice sluší výtvarné retro s dobovou architekturou, ale kdykoli by jí člověk rád přidal pár procent, udeří klavír, smyčce, dětské oči, mužné slzy. Zkrátka vražedná srdceryvnost.
24. prosince 2013 |