Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Za Oscary míří dcerka Boha, jenž se válí s pivem u fotbalu

  6:53aktualizováno  6:53
Táta je gauner, sdělí na úvod desetiletá dívka. Jenže její otec je zároveň Bůh. V prvý den stvořil Brusel, kde se válí podomácku s pivem u sportovních přenosů. Na Štědrý den vstoupí do českých kin Zbrusu Nový zákon, komedie s ateistickým podvratným humorem, jež pronikla do devítky čekatelů na cizojazyčného Oscara.

Až jednou školačka po poradě se starším a známějším „bráchou“ čili Ježíšem uteče též z domova, ale ještě předtím vytáhne z tatínkova počítače data smrti všech lidí na Zemi a rozešle jim je esemeskou. Dokonalá dětská pomsta: když každý ví, kdy zemře, Bůh přestane být vševědoucí, a má-li škodu napravit, musí se trmácet za rebelskou dcerkou mezi smrtelníky, kteří s ním zacházejí jako s drzým pobudou – protože přesně tak se chová.

Zbrusu Nový zákon

Režie: Jaco van Dormael

Hrají: Catherine Deneuve, Benoît Poelvoorde, Yolande Moreau

Lucembursko, Francie, Belgie, 2015, 115 minut

Hodnocení: 60 %

Zkrátka Zbrusu Nový zákon představuje absurdní hříčku na způsob moderního apokryfu včetně členění do kapitol podle biblických knih Genesis, Exodus; hříčku zábavnou hlavně v detailech, když Bohova žena láskyplně oprašuje sošku ukřižovaného syna, otec dceru kárá za zázraky u večeře či oba putují do světa odpadní rourou pračky.

Zároveň však belgický režisér Jaco van Dormael nezakryje umělost konstrukce, kolem níž tak zálibně krouží a jejíž výrazové prostředky staví do značné míry na komentáři malé vypravěčky. Navíc ve chvíli, kdy si dívka začne mezi lidmi vybírat nové apoštoly, vyprávění ztrácí jednak originalitu, jednak tempo. Protože variace na téma, co by člověk dělal, kdyby předem přesně věděl, kolik života mu zbývá, není ve filmu novinkou.

Fotogalerie

A protože s každým z oslovených a jeho životním příběhem získává stavba znaky seriálu, v němž může být případných hlasatelů zbrusu nového evangelia šest stejně jako šestašedesát. Nemluvě o tom, že vytvářejí sociální přehlídku vesměs osamělých podivínů včetně bezdomovce, vroubenou existenciálními moudry.

Nicméně režisérova pověstná hravost převede diváka přes vratké lávky modelového kázání. Dormael má mile potrhlé nápady i příměry, počínaje Boží tvorbou potměšilých pravidel, jež známe jako zákony schválnosti, a konče „velbloudem v lihovaru“. Nadto dal dohromady solidní hereckou sestavu včetně Catherine Deneuveové. Ale přesto zůstává nejsilnější v kresbě protivného Boha v umolousaném tílku, jehož jedovaté výroky na adresu syna Ježíše dokážou zbavit vlídnosti i kněze. Prostě ideální alternativa sentimentálních Vánoc.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.