RECENZE: X-Men Origins: Wolverine a Proměny: Nudí za tytéž peníze

Rozdíl v nákladech bije do očí. Zatímco rozpočet amerického akčního komiksu X-Men Origins: Wolverine se počítal v desítkách milionů dolarů, české drama vztahů Proměny se vešlo pod deset milionů korun. Ale v premiérovém vstupném se propast takřka smaže a ve výsledné nudě také.

X-Men Origins: Wolverine

X-Men Origins: Wolverine

60 %

USA, 108 min.

režie Gavin Hood

hrají Hugh Jackman, Dominic Monaghan, Kevin Durand, Ryan Reynolds

Kinobox: 70 %

IMDb: 6.5

„Čtyřka“ je jiná, mutanti omládnou, slibovali tvůrci série X-Men. Jenže na posunu děje před minulé filmy do mládí hrdinů nic novátorského není, stejnou metodu zvolil i Star Trek či Hannibal.

Schreiberův zlosyn s řeznickým zátylkem to má snazší než miláček žen Jackman, dohnaný scénářem ke krkolomné romanci dřevorubce a učitelky. K dobru má nahé scény, kdy dámy ožijí, jinak věčně bratra napomíná – Už dost, to stačí, nech toho, uklidni se, končíme.

Ostatní mutanti, z nichž herecky zazáří Dominic Monaghan ze Ztracených, se bohužel zdrží na plátně jen krátce. Karty dobra a zla jsou rozdané od počátku a zvrat ve finále připomíná schválnost.

Jako by „čtyřka“ vznikla jen kvůli operaci, kdy Wolverine získá své nezničitelné drápy, s nimiž ve skvělé scéně s motorkou a vrtulníkem dělá divy. To je však předčasný akční vrchol, jemuž se závěrečný boj nepřiblíží; pointu nahradí strnulá vážnost komiksové osudovosti.

Proměny

I prvotina Tomáše Řehořka Proměny servíruje osudovost: ve stylu slavného filmu Amores perros – Láska je kurva. Leč mozaika proťatých osudů je u Řehořka hodně umělá – náhody zařizují autonehody z přání autora.

Proměny

50 %

ČR, 79 min.

režie Tomáš Řehořek

hrají Petra Hřebíčková, Dita Zábranská, Petr Jeništa, Jan Zadražil

I od Proměn se sliboval průlom, ovšem stejně „odlišné“ jsou Sestra, Normal či Ocas ještěrky. Pomalu u nás budou „jiné“ čili rádoby avantgardní filmy v převaze.

Na průsečíku odcizených pokřivených vztahů ukazujícím, co se musí stát, aby člověk k člověku našel znovu cestu, dokazuje dvaadvacetiletý tvůrce, že snímat vskutku umí. Jenže za cenu vnější manýry, zastavování, zpomalování a zrychlování obrazu bez vnitřního účelu.

Půvab němých detailů srážejí šroubované dialogy, jež vedou nepřirozeně spisovným jazykem ztracenci a ztroskotanci mimoňovitého chování bez logiky. Herci se vyznačují spíše zajímavou sestavou než výkony a celé sdělení filmu se vejde do větičky „Každý máme dneska nějaké trápení“.

Proměny zkrátka zosobňují typický studentský film, jenž ve světě dospělých vidí jen melancholii, prázdnotu a zmar, než jim podá shůry pomocnou ruku. Ale nelze mu upřít talent a hlavně poctivost: na rozdíl od Normalu se nevydává za nic jiného.