A není to jediná podobnost s debutem Tak mi to teda nandey z roku 1991. I černobílé ladění obalu, důsledný návrat ke "speciální gramatice" se všemi těmi dvojitými w, a taky k plně rockovému soundu bez všech pro "pokročilého" Kodyma typických etnických a starobylých nástrojů. Ze své bohaté sbírky teď vytáhl jen niněru a barokní portativ, jinak ale samé kytary, kytary, kytary.
Což samozřejmě vůbec není jen na škodu, i když všechny ty "divné instrumenty", které tak rád Kodym vypisoval do bookletů, dodávaly mnohým jeho písničkám celkem originální rozměr. Tentokrát se spolehl stejně jako na debutu jen na svůj autorský rukopis. Ten je samozřejmě velmi silný a poznatelný po pár taktech a slovech – v tom se řadí mezi naše nejvýraznější "rockové písničkáře".
Je otázka, zda se rozhodnout, jestli je Kodymovo autorství, jak ho představuje na Letíme na Wenuši, "nadčasové" nebo "de mode" (pro anglisty: "out of time"). Ono to znamená prakticky totéž, rozdíl je jen v kladnosti či zápornosti znaménka, které před ono slovo předřadíme. A to se nejspíš bude lišit podle věku posluchače.
Protože ten, kdo měl "Wanastowky" rád právě už na začátku deváté dekády minulého století, přijal jejich hru (ano – hru, avšak velmi zábavnou a vyfutrovanou řadou skvělých písniček) na punk, street rock, hardrock, na máničkovskou psychedelii a bůhví na co ještě, bude nejspíš spokojen.
Nadšen asi ne, protože se nezdá, že by na albu byl šlágr, který se bude hrát ještě za dvacet let. Ale styl, na který kapela těchhle více-než-čtyřicátníků vsadila, osloví právě je. Bigbítové písničky jako hned úvodní Letíme na Wenuši, "copyrightované" kodymovské balady v čele s Korálky z karneolu, a samozřejmě střednětempé, konec konců pro tuhle kapelu možná nejtypičtější kusy, jako zde je Krew a stopy čarodějných bylin, rozvíjejí to, co od "Vjecý" dobře známe.
Přibylo pár nových pěkných textových obrazů, pár slovních hříček, pár cílených "hovadin", zábavných možná tak na první poslech (Sereblity), ale také dokonale odpozorovaná Kodymova ironie na něj i jeho kolegy (Elektrický kytaristi). Nic světoborného, nic zásadního. Ale taky nic, co by člověka (více-než-čtyřicátníka?) odradilo od toho, aby se těšil na wanastowské turné příští rok. Budou tam totiž určitě hrát hlavně staré pecky...
Hodnocení iDNES.cz: 70 %
