Jistěže „dvojce“ úspěšné akční komedie se musí zdaleka vyhnout filozof, jenž nechodí do kina za zábavou, a zrovna tak mudrlant, který by chtěl v krkolomné zápletce o prstenech s tajnými údaji, irské mafii a zradě ve vlastních řadách najít logiku. Od toho tu špionské hříčky opravdu nejsou. Charlieho andílci mají jen dvojí povinnost: být jaksepatří akční a sexy.
Zručné akce se divákovi dostane dost, té nejdokonalejší dokonce ještě dříve, než dočte úvodní titulky. Spolu s rychle střiženými vysvětlivkami minulých dějů a s taneční scénkou uhihňaných holčin, které se převlékají dvakrát za minutu, tudíž film zpočátku vyhlíží jako jedna velká reklamní upoutávka na cokoli.
Převleky ovšem patří nejen k říši špionů, ale také k módnímu generačnímu stylu mladých a neklidných, jejž snímek nepřímo prodává, a hlavně k požadavku číslo dvě - být sexy.
Takže tři scenáristé snesli na hromadu nejvděčnější prostředí, kde to slečny ve slušivých úborech mohou řádně rozpálit: v plavkách na mořských vlnách, v těsných overalech na silných motorkách, ve striptérských punčoškách mezi stoly nočního baru. Ale maskují se také za odpudivé mužatky-vyšetřovatelky, za jeptišky či za neforemné svářečky. A to je příjemná změna.
Mezi prvním a druhým filmem totiž Charlieho andílci našli vtip, nadsázku, dokonce sebeironii.Potěší rovněž nenápadné, často hudební odkazy k jiným filmům, počínaje motivem Flashdance a konče Růžovým panterem. Pobaví něžná parodie Hollywoodu s červenými koberci a leskem premiér. ̈
Milé překvapení připravila nadto Demi Mooreová coby hříšně krásná, temná, chladná a zákeřná agentka hrající na obě strany, která tu našla stokrát víc pobaveného odstupu než pro všecky své předešlé hrdinky dohromady. Jakkoli to hraničí s šířením poplašné zprávy, vážně není špatná.
A dokonce na poli vnadné pružnosti - neboť o herectví zde tolik nejde - silně konkuruje ústřední trojici, přinejmenším Drew Barrymoreové, které k dokonalosti stále přebývá nějaká ta brada navíc.