RECENZE: Salonní hříčku Vějíř lady Windermerové neprobudí ani hvězdy u moře

Neexistují jen dobré britské komedie, varoval ve Varech Tom Wilkinson. Pohříchu on sám si teď v jedné slabší jménem Vějíř lady Windermerové zahrál.

Jiskřivost z ní nevydoloval ani on, ani Helen Huntová a Scarlett Johanssonová coby domnělé soupeřky v lásce. Vějíř lady Windermerové natočený podle hry Oscara Wildea přitom není vyloženě špatný.

Je jen příjemně a starosvětsky ospalý jako dovolená 30. let v Amalfi, kam film salonní hříčku přenesl, aniž však našel způsob, jak z její podstaty vykřesat víc než čistě konverzační záležitost pro televizi. Třeba kontrast plnokrevné italské nátury s anglosaským chladem hostů mondénního letoviska tu zůstal takřka nevyužit.

Vějíř lady Windermerové

50 %

Británie, 2004, 93 minut

Režie: Mike Barker

Hrají: Helen Huntová, Tom Wilkinson, Scarlett Johanssonová, Milena Vukotičová

Kinobox: 67 %

IMDb: 6.5

Děj se točí kolem dvou hvězd. Johanssonová představuje oddanou, čistou, až dětinsky sladkou novomanželku, kterou umění flirtu zcela minulo, Huntová zas její pravý opak, vzrušující sen pánů s naditou prkenicí a noční můru jejich ctnostných žen.

Nejnovější lov zavede zralou krásku lehčích mravů právě na italské pobřeží, kde mužům včetně Wilkinsonova vdovce  zrychluje tep a dámám kazí zažívání. Až zhrzená novomanželka přijme její zbraně: vyzývavou svůdnost nad meze společenských zvyklostí. Škoda, že bitva obou hrdinek spěje k velice nevinnému vysvětlení i rozhřešení a že se předvádí spíše melodrama než komedie. S výjimkou průpovídek.

Pro Wildeovy bonmoty se těžko hledá vhodnější prostředí. Sladký život smetánky, vily, jachty, golf, šampaňské, psíkové v náručí urozených klepen, to je přesně svět, kam patří duchaplné glosy mistra ironických paradoxů.

Nejlépe zkrátka znějí z úst hříšných lordů zahálčivého typu a třebaže někdy se vtipné perličky trousí jen pro okrasu a nastavování chudé historky, samy o sobě občas potěší.

Třeba výrok, že žádná láska není tak čistá jako láska k jídlu, nebo poučka, jak žena reaguje na mužovu nevěru: ošklivá pláče, hezká jde nakupovat – ovšemže s jeho šekovou knížkou.

Zkrátka Vějíř lady Windermerové připomíná uhlazenou, neškodnou a vlídnou verzi Nebezpečných známostí. Kostýmy jsou pěkné, pobřeží podmanivé, herci spolehliví, ale bůhvíjaká podívaná se nekoná.