Aby totiž provokativní příběh splnil svou ambici, musí překvapovat, šokovat, objevovat, vybízet k polemikám, šířit svou pověst šeptandou, bavit – zkrátka musí to být dobrý film. Snímek Ulovit miliardáře však zapomněl na filmařské zákonitosti, neboť se podobá sledu estrádních skečů, i na slibovaný žánr komedie.
Přehlídka karikatur
Bůhvíproč se v Česku ze satiry vyklube vždycky moralita – jako by se Miliardář bál, že humor nestačí, šetří jím nebo jej láme do plakátu přes koleno. Hlavně však smích potřebuje konkrétnost dohnanou až k absurditě, zatímco Miliardář vzdychá povšechně jako čtenář komunistických Haló novin u šestého piva.
Neboli: je to dnes samý podvod, korupce a spiknutí, za peníze se nechá koupit Rom, Žid, umělec, policista i novinář, lumpům se daří, kdežto slušný člověk se práva nedovolá – tak mi načepujte ještě jedno na žal.
V daném případě je obětí miliardář, hned v úvodu lživě nařčený z rasismu. Originální a třaskavá situace – mediální lež o „zbitém“ romském dítěti – bohužel pokračuje záplavou komunálně laděných banalit, jimž chybí osobitý vtip. Zase už se mocní perou o privatizaci, prohnilá policie si užívá zabavených drog na flámech v erotických klubech, romští papaláši třímají v tlustých prstech tlusté doutníky, hysterické blondýnky vyhrožují bulvárem a majitelé televize tahají za opratě politiky.
Od počátku se děj takzvaně zcizuje, hrdinové jej glosují do kamery, což pár herců zvládá, ale většina si to plete s dětskou besídkou. Pak se rodí přehlídka suterénních karikatur od homosexuálů po „investigativního“ reportéra, byť se k němu váže jeden podařený bonmot o tom, jak se dostává k horkým informacím. Stylizované herectví účinkuje v němé grotesce, což dokázal Vorlův skvělý Skřítek, ale moderátorské „hraní“ nezabírá v mluveném pamfletu s papírovými dialogy, zvláště když dojde i na vážné meditace o židovství.
Unavená pravda
Vorlův Miliardář: další provokatérExtáze. Zrození národa. Borat. A teď Ulovit miliardáře. Nová česká satira usiluje o to, aby se rodina skandálních filmů rozrostla. více |
Ulovit miliardáře na komediální návnadu se zkrátka nepovedlo. Deset procent si zaslouží v roli lobbisty nekonečně proměnlivý Jiří Mádl, jenž tentokrát připomene rtuťovité herectví Jiřího Hrzána; deset procent Tomáš Matonoha v titulní roli, který se umně vyhýbá trapnosti s výrazem a la George Clooney; a deset vskutku ryzí výjev, kdy Romové volají – Pusťte Žida, rasisti! Kéž by tak hravých nápadů měl scénář víc!
Místo toho však klouže obecně po povrchu – a i kdyby všechno to, co tvrdí, bylo do puntíku pravda, je to pravda líná, nezajímavá, nevýbušná a nepravděpodobnější než lež.
