Ale hlavně lekci z filmařiny. Nejen technickou, třebaže i metodu motion capture, kdy značky na hercově těle snímají data pro následnou animaci, zvládl na výši. Hlavním darem velkého vypravěče je soukromé okouzlení malého kluka, jež přenáší na diváka.
Jako Indiana Jones
Komiksového reportéra Tintina se psem Filutou stvořil belgický autor Hergé a skalní fanoušci předlohy se předem děsili, že jí film ublíží.
Mohou zůstat klidní. Spielberg vypráví Tintinova dobrodružství tak věrně, jak to jen jde; s dobovou starosvětskou patinou, ale nikoli ospale či unyle, naopak v rytmu svižné, šťavnaté, vtipné a napínavé jízdy.
Na výtvarný průnik herecké a komiksové podoby hrdinů si divák chvíli zvyká, ale naštěstí nemá čas jej rozebírat, protože od úvodních titulků jej pohltí barva, hudba, styl. A v neposlední řadě důvtipné 3D odkazující nepřímo ke komiksovým "bublinám", jež využívá skleněných ploch, zrcadel, kapek a jiných prvků průzračnosti.
Tomu se říká fajnová, tedy vyloženě lahůdkářská práce! Zvláště když hračičkářské čarování s detaily dozdobuje i zběsilou akci, která okamžitě připomene Indianu Jonese: originálními gagy i důsledným pointováním. Žádná honba nezačíná bez nápadu a nekončí do ztracena.
Co má rád
Spielberg však netočí přehlídku honiček, nýbrž plnohodnotnou romantickou detektivku s cestopisnou exotikou a nekonečnou paletou nálad. Vedou od koloritu blešího trhu přes tísnivou strašidelnost starého zámku v bouři až po trefnou zkratku života námořnické čeládky, již vystřídá trosečnická nekonečnost oceánu.
A tu zase po zběsilé letecké epizodě autor vymění za nekonečnost pouště, kde fata morgána vyčaruje dávné úryvky bojů o poklad jako z Pirátů z Karibiku. Člověku připadá, že společně s režisérem nadšeně listuje v zažloutlých rodokapsech a svou vlastní fantazií ještě násobí příval hravosti, něhy, radosti a vtipu.
Tintin snad nasytí každého: ctitele slov hláškami typu „jsou horší věci než vystřízlivět“, vyznavače krásy stylizovanými krajinami a filmové labužníky třeba způsobem, jak jeden děj klíčuje do druhého. Pohádky tisíce a jednoho nápadu, tak se může film přejmenovat.
Pouze dvakrát se režisér opájí drogou své představivosti bez řemeslné sebekontroly: pirátské odbočce by prospělo krácení a také finále s efektním soubojem obřích jeřábů se neúměrně nastavuje. Ale kdo to postřehne ve vypravěčské smršti, když si ani neuvědomí, že se po celou dobu rozkošnicky usmívá?
Tintinova dobrodružství prostě připomněla, jak má vypadat správná rodinná podívaná, jejíž milovníci zapomenou zestárnout. A režisér nestojí povýšeně nad nimi: z každé vteřiny čiší, jak moc má právě tohle rád.