Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Wagnerův Tannhäuser v Národním je skořápka bez obsahu

  12:16aktualizováno  12:16
První scéna uvedla operu Tannhäuser, ale inscenace nemá invenci a pro jednotlivé role divadlu chybí špičkoví pěvci. Není tedy moc důvodů novou inscenaci ve Státní opeře, jíž se pražské Národní divadlo dodatečně připojilo k loňským oslavám výročí Richarda Wagnera, vidět.

John Treleaven v roli Tannhäusera a Adriana Kohútková jako Alžběta ve Státní opeře v Praze při generálce opery Richarda Wagnera Tannhäuser (8. ledna 2014). | foto: ČTK

Lotyšský režisér Andrejs Žagars zasadil děj do doby, v níž žil skladatel, což nemusí být nutně marné, i když nikterak objevné východisko. Jenomže i když se neuchyluje k nelogické aktualizaci, s níž se lze v zahraničí běžně potkat nejen u Wagnera, nabízí jen prázdnou skořápku bez obsahu.

Fotogalerie

Tmavá Venušina sluj i mramorová hala s bustami vypovídá o příběhu pěvce zmítaného mezi láskou smyslnou a čistou stejně málo jako povrchní gesta, příchody a odchody a různé úklony.

V porovnání s imaginativním, precizním Parsifalem režiséra Jiřího Heřmana, uvedeným v Národním divadle před třemi lety, převládá v dalším wagnerovském projektu dojem nahodilosti a neinvenčnosti.

V době, kdy není problém dojet na některou z předních scén německojazyčné oblasti, není ani moc důvodů pražského Tannhäusera poslouchat. Jistěže je dirigent Hilary Griffiths zkušený praktik, který dlouhé a obtížné dílo dal s orchestrem i sborem dohromady, ale na cokoli dalšího, na zvukovou kulturu, vytříbenost, vášnivost, prostě jakýkoli estetický zážitek je nutno rezignovat.

Nejsou pokračovatelé

To lze vztáhnout i na pěvecké výkony. Švédský tenorista Daniel Frank nemá sice špatný hlas, ale ne pro hrdinného Tannhäusera. Rychle začal zaměňovat pěvecký výraz za jakousi vyráženou polomluvu, kterou nelze považovat za umělecký prostředek, spíš za důkaz, že roli přirozeně neuzpívá.

Tannhäuser

Státní opera

premiéra 11. ledna 2014

režie: Andrejs Žagars

hrají: Jiří Sulženko / Oleg Korotkov, Daniel Frank / John Treleaven, Svatopluk Sem / Miguelangelo Cavalcanti, Dana Burešová / Adriana Kohútková, Veronika Hajnová a další

Hodnocení: 35 %

Bohužel zdánlivě působivé, leč problematické, neefektivní způsoby zpěvu se u nás staly normou, jak dokazuje i výkon Dany Burešové v roli Alžběty, kdy úzký, strnulý zvuk je nepoddajný a nedá se s ním tvořit.

Příliš nazální, neznělý zpěv Jiřího Sulženka nemůže dodat autoritu lantkraběti Hermannovi, rozevlátý hlas Jolany Fogašové nepodtrhne svůdnost Venuše. A jakkoli v barytonu Svatopluka Sema lze slyšet náznak charizmatu, tak lyrickou jímavost a noblesu, která by měla charakterizovat Tannhäuserova rivala i přítele Wolframa, jeho zpěv příliš nevyjadřoval.

Těžko jde o pokračovatele pěvců, jako byli Ludmila Dvořáková, Eva Randová nebo Antonín Švorc, které jsme dali světu.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.