Staronový Superman má jednu zásadní chybu. Přišel pozdě. Neboť za léta jeho spánku se na plátně střídali Batmani, SpiderMani, X-Meni a další maníci, kteří komiksový žánr kypřili motyčkou moderních efektů.
Teď se vrátil nejslavnější z hrdinů a svět nežasne. Je sladký, milý, šikovný, občas vtipný, ale jen jeden z mnoha. Což platí o filmu i jeho hereckém objevu Brandonu Routhovi. Vypadá trochu jako Zdeněk Podhůrský za maturitních časů, zajisté fešný, ale spíše salonní typ krasavce, citlivý manekýn s očima básníka, kterému povolili asi půl procenta osobitosti.
Sympatický padouch
Naopak zloduch se vyvedl, Kevin Spacey zosobňuje přitažlivé zlo, i když mu vezmou vlasy a v paruce působí skoro rockersky. Mezi zuby cedí kacířské věty „Bohové jsou létající sobci v barevných trikotech“, nad zbitým sokem křepčí šamanský tanec a na svou omezenou partnerku, což je mimochodem vděčná nová postava, hledí s přezíravou rezignací hodnou Oscara.
Výprava a triky odvedly solidní práci; za zmínku stojí levitace, pokusy s modelem železnice či sestava krystalů, z níž promlouvá archivní, tehdy poměrně mladý Marlon Brando s uhrančivýma očima.
Běžnou historku o spáse světa zdobí slušný podíl humoru, často - například ve scénkách se psy či v citaci Batmanova města Gothamu - ve formě zkratky. Osvěžující vlnu cynismu přináší prostředí novin, kde mají pro jistotu dvě verze zpráv, Supermanův nekrolog i článek Superman žije; ironii zase šíří chorobami prolezlý syn hrdinovy lásky, jehož otce uhádne každý dopředu.
Pokud jde o akci, Houston má opět problém, jejž ve scéně s hořícím letadlem nad stadionem vyřeší ryzí americká pohádka se vším všudy, i s potleskem davů, jemně shozeným žertem o bezpečnosti letecké dopravy.
Ovšem vymýšlet originální akční prvky je už trudné, zvláště musí-li se střídat na souši, pod hladinou i ve vzduchu. Leccos bylo k vidění od Vodního světa po Válku světů, ale hlavně v Spider-Manovi, včetně gesta, jímž se zdánlivě tichý civilista promění v nositele hrdinského dresu. Podobnosti se Superman zkrátka nevyhne, to by se musel vrátit dříve nebo předělat od základu - a to se u legend nepovoluje.
Podobně legenda nesmí zažít řízný románek, nýbrž jen umolousaný milostný trojúhelník, jehož všechny tři strany jsou ušlechtilé, vstřícné, velkomyslné a asexuální až hanba. Místo aby si sokové v lásce dali do zubů, dávají si zdvořile přednost jako v OSN. Na jedné straně člověk obdivuje vysoké řemeslo časování a střihu, na druhé se prokousává ulepenou romantikou, která několikeré akční finále nastavuje ještě vlastním cituplným závěrem.
