Zkušenějším divákům už bude zatěžko hledat v modelové zápletce závan autorské originality, byť po filmařské stránce je píšící režisér Jakub Kroner zručný. A hlavně si hůře najdou vztah k bezcílným hrdinům – veselým flákačům, kteří si na pizzu, pivo, vodku, videohry, drogy, noční kluby a denní povalování vydělávají krádežemi.
Ne náhodou se ve slovenštině název filmu píše Lóve. Spojuje anglické slovo láska s výrazem označujícím peníze – a oba významy tu kráčejí ruku v ruce nad obecně chápanou rovinou morálky. Když se on a ona, zloděj a studentka, poprvé potkají u baru, nepozastaví se dívka nad tím, že natruc neochotné obsluze vezme chlapec nápoje bez placení.
Z filmu Love |
Film nesoudí, trnitou cestu k dospělosti spíše omlouvá tíživou sociální situací, leckdy i za cenu banalit – například studentka vychovaná v dětském domově pátrá po své matce. Dojde i na nejstarší, lehce dětinské klišé: kvůli partnerce chce hrdina začít nový, spořádaný život, jen se nechá kamarádem zlákat k poslední akci. Osudové, jak jinak, přičemž hlavní roli přebere velice okatá náhoda.
Podobných filmů jsou nezávislé festivaly plné a vznikne jich ještě nespočet, ostatně i Kroner tu volně navazuje na svou prvotinu Bratislavafilm. Nicméně umí obehranou látku slušně, neboť věrně prodat: díky přesnému jazyku, jímž charakterizuje prostředí klukovského doupěte i dívčí koleje, díky hravým detailům včetně hrdiny prchajícího pouze v trenýrkách a s jointem za uchem, díky vděčnému situačnímu humoru třeba ve scéně z luxusního hotelu.
Vlastně i s tím něžně nedospělým naivismem by film Love zaručoval vcelku milou podívanou, jen kdyby herci občas nemuseli hrát.
Dokud pouze existují ve své komunitě, přirozeně s ní splývají. Ale běda, jakmile je dostihnou sáhodlouhé milostné hovory či polopatická kázání typu "Tohle už není počítačová hra". A vypravěčský komentář o druhé životní šanci by zlomil vaz i oscarové hvězdě.
Love prostě připomíná slušný studentský film; ani víc, ani míň.
Hodnocení MF DNES: 50 %
