Výstavní projekt s názvem Karel Škréta, doba a dílo (1610–1674), za kterým stojí Národní galerie ve spolupráci se Správou Pražského hradu a Arcibiskupstvím pražským, dělá dojem už svým širokým záběrem. Na dvou místech v Praze je k vidění na čtyři sta děl: rozměrných oltářních a závěsných obrazů, soch, ale také komorních grafik a jemných kreseb.
Valdštejnská jízdárna a Jízdárna Pražského hradu vzaly pod svá široká křídla jak titulního mistra, tak jeho bezprostřední předchůdce, souputníky, žáky i moderní ohlasy jeho prací, mezi které patří třeba Hynaisův portrét Karla Škréty z konce 19. století. A k tomu je k dispozici katalog, který čítá víc než sedm set stran kvalitních reprodukcí, zevrubných analýz a komentářů…
Akademismus s příběhem
Karel Škréta se narodil v Praze, přesně před čtyřmi sty lety. Pobral tu důkladné vzdělání výtvarné i jazykové, ale nejvíc se naučil na cestách: po bitvě na Bílé hoře pobýval zprvu v Sasku, později v Itálii. Podstatný vliv na něj měly zejména návštěvy Benátek a Říma, kde se potkal s pozdní, k manýrismu se otvírající renesancí Veroneseho, Michelangela nebo Rafaela.
Po návratu do Čech koncem třicátých let 17. století a po nutné konverzi ke katolictví se zvolna vypracoval jako portrétista aristokracie a malíř rozsáhlých pláten s náboženskou tematikou. Vrcholná díla, nesená v duchu barokního klasicismu, realizoval po skončení třicetileté války, v padesátých a šedesátých letech 17. století. Zemřel v roce 1674. Pohřbený je v kostele svatého Havla na Starém Městě.
Ačkoli je pražská výstava rozdělena do oddílů Škréta-portrétista, Škréta a zaalpští mistři, Škréta- kreslíř a grafik, jsou to biblické výjevy, které přehlídce dominují. Jistě i proto, že jde o práce velkých rozměrů. Svým výrazem jsou ta plátna, třeba křížová cesta, převážně akademicky pojatá, poněkud odměřená, jejich aktéři mají blíž k chladné soše než k živému člověku. Ale forma není to, co k nim diváka přitahuje nejvíc.
Atraktivní je symbolický potenciál těch maleb, daný jednak důkladně propracovanou kompozicí jednotlivých scén, jednak konkrétními předměty a samozřejmě stylizovanými gesty a mimikou postav. V takových obrazech se pak dá listovat jako v knize, dají se číst jako napínavé dějové příběhy. I když jde o příběhy notoricky známé a zpracované mnoha jinými umělci.
Krása kresby a grafiky
Zmínka o knize tu nepadla náhodou. Jako protiváha k velkým obrazům jsou na výstavě zařazeny kresby a grafiky, daleko intimnější umělecké techniky, v nichž předvedl Karel Škréta své mistrovství snad ještě přesvědčivěji.
Lehká, rozechvělá, často přetržitá linka kresby a grafické listy, vyvedené precizně a s citem, lákají diváka tím, co monumentálním plátnům chybělo: svou živostí a přirozeným elánem. Skoro se chce říct, že v současné době rezonuje víc právě Škrétova komorní tvorba – jeho drobné práce, do kterých uložil daleko větší kus své osobitosti než do rozměrných děl, která dělal na zakázku a častokrát ve spolupráci se svými tovaryši.
Procházka mezi čtyřmi stovkami exponátů je poutavá, ale taky náročná. Některé náměty se samozřejmě opakují, některá díla jsou s ohledem na své stáří hůř nasvětlena. Bez dalších exponátů, například bambitek a prstýnků z majetku Škrétovy rodiny, by se však divák snadno obešel.
Komplexnost pohledu na jednu z klíčových postav novodobé české malby, o který se Národní galerie pokusila, si rozhodně žádá uznání s ohledem na umělce samého. Trochu méně už pak s ohledem na davy návštěvníků, které proudí galerijními sály.
Karel Škréta, doba a dílo (1610–1674)
Jízdárna Pražského hradu a Valdštejnská jízdárna, hlavní kurátor Vít Vlnas, vstupné 200 Kč. Výstava potrvá do 10. dubna.
Hodnocení MF DNES: 70 %