Režisér Jan Pachl se začíná podobat Jaromíru Jágrovi z nejslavnější éry. Kdykoli hra zaskřípe, rychle ho nasadí, aby pozvedl morálku, přinesl nápady a skóroval.
Pachl, jehož proslavil zralý debut Cirkus Bukowsky, obstaral již úvod premiérových dílů série Škoda lásky, natáčené podle předloh našich spisovatelů. Tehdy sáhl po Eduardovi Petiškovi a také v nové dvojici příběhů projevil vybraný literární vkus. Zvolil texty Jana Zábrany a Bohumila Hrabala, navíc opět propojené příbuzným dobovým ukotvením, umožňujícím celistvé stylové pojetí. A styl Pachl umí.
Nedokončená povídka Jana Zábrany, jejíž hrdina – zjevně autor sám – dohodí kamarádovi prahnoucímu marně po lásce svou bývalou přítelkyni, do režisérova rukopisu přesně zapadá. Žádná televizní historka s ilustrativními obrázky, nýbrž pocitové filmové vyprávění. Plus retro, ze kterého dýchá politikum bez hesel: bezbarvé tváře, bezbarvé předjaří, bezbarvé vyhlídky u soustruhu – Zábrana kvůli politickému pronásledování rodičů skončil v továrně.
Ovšem dějinné souvislosti se naznačí jen v bizarní nadsázce, kdy Lukáš Příkazký coby milostný štvanec vidí škvírou do ženské šatny dělnice v nevábném prádle s budovatelským plakátem Česká ženo, voláme tě! Nic méně vzrušujícího snad neexistuje, přesto ho pranýřují na schůzi: „Soudruh se chová jako úchyl, vyloučili bychom ho, jenže není členem.“
Škoda lásky - Srdce ženyRežie Jan Pachl, hrají Jan Dolanský, Lukáš Příkazký |
Nicméně i tady se chce žít, pít, milovat a šeptat dívkám verše, doba tvoří jen kulisu až pucholtovsky dojemných námluv. Jejich hybatel – Jan Dolanský hraje Zábranu jako svébytného prokletého básníka – je nositelem hořkého smutku, že „už nikdy nic nebude“ a že „je nejvyšší čas přestat psát“. Mimochodem právě nevtíravě účinný způsob, jak režie zapojuje do děje části básní – třeba pod stažený zvuk v tančírně, rehabilituje poezii na obrazovce.
Druhý snímek, který odráží vnímání světa očima Bohumila Hrabala, je spřízněn se Srdcem ženy nejen časovou blízkostí, ale také prvky filmu noir, hudbou v nočním podniku a nenápadně šířenou tísní poválečné reality. Příběh zasazený do psychiatrické léčebny, sloužící i jako azyl před dosahem vnějšího světa, má vděčné prvky romantické detektivky, neboť k dopadení kasaře využívá ženské žárlivosti.
Starosvětský kriminalista v podání Václava Postráneckého, zapíjející v klobouku u baru své hoře z rozumu, vytvořil mix pánů Marlowa, Maigreta a Vacátka, výjevy šílenství se pohybovaly až na hraně klasických hororů a Pavel Řezníček vždycky potěší coby uhrančivý desperád.
Škoda lásky - ZamilovanáRežie Jan Pachl, hrají Václav Postránecký, Pavel Řezníček |
Jenže ze Zamilované už teskné melancholie přízračného šerosvitu čišelo až příliš, jako by místy čistě z povinnosti překrývala slabší dialogovou linku. Pořád ještě je výsledkem osobitý útvar, ale kdyby Pachl narazil na prázdnější text, noirovou bravurou hraničící s manýrou by jej nezachránil.