Pravda je, že barrandovští tvůrci alespoň přinesli skutečnou novinku, typ pořadu, který u nás až dosud nemá obdoby. Zrodil se ve frankofonní Kanadě, prodal do desítek zemí a zosobňuje sen každého producenta: výrobní nenáročnost.
Hrají dva, ostatní "přihrávači" mají v záběru jen ruku na stole nebo nohu mezi dveřmi. Nejde o souvislý příběh, nýbrž sled výjevů, které lze stěhovat po jednom ateliérovém bytě: partneři v koupelně – "Ukliď po sobě ty chlupy!", v kuchyni – "Skoč pro rohlíky!" a především v posteli, kam jim zpravidla volá maminka. Také v autě jim sex nevyjde, zato tam proti ženině cigaretě muž protestuje vlastními pšouky. Haha.
Ona a onHrají Marek Vašut, Kateřina Brožová |
Ona a on nemá děj, stavbu, zápletku. Bergmanovy Scény z manželského života se mění ve scénky podle kabaretních pravidel. I skeče v Televarieté bývaly delší, spíše to připomíná princip Kameňáků slepených z lechtivých anekdot; některým momentkám stačí tři čtyři věty. "Divák mnohdy najde vtip tam, kde by ho v životě možná jen těžko čekal," tvrdí tvůrci české verze, kterou režíruje divadelník Antonín Procházka. Ve skutečnosti však doufají, že si divák do nenáročného pásma dosadí vlastní zkušenost – s tchyní, s pornem, se sousedy.
Volný řetězec situací, v podstatě aranžovaná varianta Ptákovin, má jednu výhodu: divák si může kdykoli odejít k telefonu nebo ledničce, nic mu neuteče. Naopak nevýhodu představuje fakt, že udržet pozornost při tak rozbitém a řídkém obsahu si vyžaduje hereckou dvojici snů. I Jiřina Bohdalová s Vladimírem Menšíkem by se zapotili, natož Kateřina Brožová s Markem Vašutem, jejichž vzájemné rádoby jiskření by se klidně dalo provozovat ve skladu nejvýbušnějších hořlavin.
Vašut v roli lehounce přezíravého pána tvorstva má vděčnější úlohu i dar sebeironie, s nímž si vychutná narážku na své účinkování v reklamě – "Když už beru ty prášky na prostatu". Kdežto Brožové výraz dychtivé romantičky pro natáčení v jednom záběru nestačí.
Pořad Ona a on se liší vypravěčskou metodou; v tom je zajímavý, byť seriál by se mu říkat nemuselo. Ale vzdor své plytkosti může uspět, neboť se zavřel do čtyř stěn bezpečného světa, v němž se dá donekonečna budovat zdání humoru kolem ztracených ponožek.
