Divák se může cítit domácky, jako by to už kdysi viděl. A nebude daleko od pravdy. Od Vinařů, jejichž druhá řada odstartuje na Primě v neděli, si Přístav vzal letní pohodu, úporně šířenou i v děsivé písni, že „ráj nemusí být přes oceán, stačí chatka malá, tam je ti fajn“.
V čem je tedy změna? Místo vína se pije pivo, kulisy pospolitosti pokukují po idyle hrabalovského Kerska, ale postavy a vztahy se drží banální barvotiskové drobnokresby každého většinového seriálu. Postupné seznamování prvních dvou dílů vydělí hlavní linie. Komickou zastupují Petr Čtvrtníček coby nadutý šmírák a Kateřina Hrachovcová jako jeho oddaná slípka: hrabou, kradou, prostě vděčné figurky lidové zábavy. K nim patří i místní melouchář posedlý svou manželkou či bodrý starosta pod pantoflem.
Vážnější notu drží Martin Dejdar, jenž s kamarádem otvírá v osadě hospodu na útěku od ženy – soudkyně v podání Vandy Hybnerové. Ještě melodramatičtější roli má víla žijící jen s dcerkou a výstřední matkou, kterou pronásleduje násilnický expartner. Skotačí tu děti, hartusí rybář, zkrátka se buduje další kolorit malé komunity. Tak jako v beskydském Doktoru Martinovi, kterého v pátek nasadí ČT, jen s tím rozdílem, že léto u vody má náladu – ale co budou chataři dělat v zimě?
O Dejdarově hrdinovi tu padne, že „si chce srovnat priority a smysl života“, z čehož lze odhadnout, co potvrdí titulky: Přístav píší a točí vesměs ženy. Čili se hraje dámský seriál o pánské krizi středního věku a domácím násilí; s milými okamžiky včetně předčítání Chandlera, leckdy s vtipem, byť na buranském principu, ovšem s nádechem z jiných časů – jako kdyby normalizační Chalupáři vyfasovali mobily.
Navíc se do idyly u hausbótu pašuje trocha životní hořkosti, což umí Petr Šabach v poetické předloze filmu U mě dobrý, nikoli však Přístav.