Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Vlajková loď podzimu Já, Mattoni působí usedle a opatrně

  9:59aktualizováno  9:59
Podle ředitele ČT Petra Dvořáka stál seriál Já, Mattoni 120 milionů korun, z toho „Mattonka“ včetně věcného plnění uhradila pětinu, ale hlavně se zavázala, že do obsahu nebude vůbec mluvit. Možná do něj mluvit měla – pokud by vybízela k většímu tvůrčímu risku. Ze tří epizod lze soudit, že seriál se až překvapivě drží tradiční konvence.

Heinrich von Mattoni, jak ho vykreslil scénář Petra Zikmunda, sice není žádný výlupek všech ctností, ale fakt, že má sílu vůle po úspěchu a slabost pro ženy, poskytuje dost banální východisko pro jedinečný portrét. Z projektu čiší snaha přiblížit se nadnárodně prodejným evropským ságám jako britský Pan Selfridge či německý Hotel Adlon, ovšem jen kostýmované postavy v dobových kočárech zdar nezaručí.

Fotogalerie

„Nejsem muž slov, ale činu,“ tvrdí hrdina. Bohužel dlouhé monology, v nichž zpětně svůj život komentuje, svědčí spíš o opaku. Skoky napříč časem jednak zdržují, jednak kroniku zbavují tajemství včetně klíčového vztahu manželů, jejž hrdina hned zkraje pojmenuje „boj delší než půl století“, načež vrátí děj až ke svému sedřenému dědečkovi.

Na druhé straně může být divák za obehraný model vděčný, protože při prostém chronologickém líčení by musel dlouho čekat na to nejlepší, totiž na léty zdokonalovanou vzájemnou jedovatost pána a paní Mattoniových v podání Aloise Švehlíka a Taťjany Medvecké. To už není souboj o moc ani výraz zhrzené pomsty jako v pasážích z mladších let, kde ve stejných rolích suše uštěpačná Tatiana Vilhelmová, jakmile za mužovy nemoci pokoutně strhne řízení firmy na sebe, přebíjí Davida Švehlíka. K stáru se z jízlivé hořkosti stal zvyk, svým způsobem rituál, který je dost možná drží při životě.

Usedle a opatrně

Náladově a herecky patří výjevy u rodinného stolu i lože k silným okamžikům, byť by unesly ještě více zraňujícího humoru v duchu Války Roseových, zato jako celek trpí Já, Mattoni popisností, vtělenou do hrdinova výroku „To jediné, co mi zbylo, jsou vzpomínky“.

Já, Mattoni

Režie Marek Najbrt, hrají Alois Švehlík, David Švehlík, Tatiana Vilhelmová, Taťjana Medvecká, Anna Geislerová

Hodnocení: 60 %

Dosazují se do předvídatelného koloritu, kam patří místní korzo, salony, vnadné služky, chtivé paničky. Dospívajícímu Mattonimu v podání Jáchyma Novotného lze těžko věřit oslnivost gigola, při jehož spatření ženy omdlévají, a v pozdější epizodě, jež zkoumá více smrtelnost než činorodost, zas budí rozpaky pokus o směs mystiky a erotiky v osobě bylinkářky.

Pečlivost profesionálů, zejména výpravy a svícení, je znát z každého záběru, po stránce řemesel stojí Já, Mattoni rozhodně nad První republikou, ale událost to není. Vedle moderního výrazu Rapla působí režijně usedle, krotce a opatrně. Vlajková loď podzimu veřejnoprávní obrazovky jako by uvázla na mělčině, kde se bez větru a odvážného kapitána pomalu mění v muzeum.



Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.