Svůj podíl na tom samozřejmě má postupné omlazování části ansámblu, ale po pódiu svorně pobíhali sem a tam nejen padesátiletý basák Mąciwoda a šedesátník Jabs se sólovou kytarou, ale také zakládající člen Scorpions a kytarista Rudolf Schenker, jemuž táhne na sedmdesát.
Return to Forever Tour – 50th AnniversaryScorpions Místo konání: O2 arena, Praha 27. února 2016 |
Scéna byla vůbec zajímavá. Od prvních chvil nešlo přehlédnout, že na jevišti nebylo nic kromě stojanů na mikrofony. Žádné hradby zesilovačů a reproduktorů, jak je v žánru zvykem. Ačkoliv se hrálo samozřejmě živě (a řádně nahlas), kytarové aparáty byly důmyslně skryté – možná pod nástavbou pódia, na níž kraloval nejprve žalostně osamocený bubeník James Kottak. Později k němu však kolegové několikrát zaběhli.
Scorpions sice loni vydali nové album, ale turné se už vzhledem k přídomku 50th Anniversary neslo ve znamení „best of“. Na novinky z desky Return to Forever sice došlo, ale v míře skutečně omezené. Zahajovalo se písní Going Out with a Bang, ale pak už jely přes třicet let staré pecky jako Make It Real a The Zoo.
Ne že by Scorpions hudbu jakkoliv ošidili, ale přeci jen se stavělo na efektu. Jevišti vévodily obří projekce a kamery sledovaly každý pohyb, takže si hráčské detaily mohli prohlídnout i lidé vzadu.
V půlce večera koncert zvolnil díky vyklidněnému setu písní Always Somewhere, Eye of the Storm a Send Me an Angel. Schenker ovšem udržel styl a i akustickou kytaru měl ve tvaru slavného „létajícího V“, na které jinak odehrál zbytek vystoupení. Na akustický set sešel dolů i Kottak, jenž později ještě zaujal bubenickým sólem, které z obvyklé poněkud nezáživné onanie přetavil v několikaminutovou velezábavnou show.
Pochopitelně nemohly chybět největší hity kapely jako Wind of Change, jejíž úvodní pískání spustilo už do aplausu předchozí skladby, nebo Big City Nights, Still Loving You a Rock You Like a Hurricane. Poslední dvě jmenované zazněly už formou přídavku, na který došlo zhruba ve tři čtvrtě na deset. Scorpions totiž nastoupili bez předkapely krátce po osmé, odehráli poctivou hodinu a půl a zase odešli. Ale ono to vlastně bohatě stačilo. Delší koncert už by ušní bubínky posluchačů nemusely vydržet.