Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Slibovaná hříšnost Rozkoše je pouze vyumělkovanou stylizací

  13:03aktualizováno  13:03
Nejlepší možnou reklamu svému snímku Rozkoš tvůrci udělali, když jeho původní doporučenou přístupnost zpřísnili na lákavě znějící "do patnácti let nevhodné". Jenže už diváka nevarovali, že naznačovanou hříšnou intimitu dostane v umělecké, přesněji řečeno vyumělkované stylizaci.

Jana Plodková v roli filmové střihačky Mileny | foto: CinemArt

Režírující scenáristka Jitka Rudolfová podrobila kolektivní léčbě duší již hrdiny své prvotiny Zoufalci, kterým však ještě dopřála nadsázku.

Fotogalerie

V Rozkoši, jejíž vypravěčskou osu představuje filmová střihačka v podání Jany Plodkové, veškerá psina končí; nastal čas trpět. Dějově chudý příběh zasazený do sebestředné branže vypráví o zhrzených umělcích a jejich vyprázdněných osobních vztazích.

Všichni jsou zmarnění, unavení, odcizení, neschopní komunikace, natož vřelosti, či snad dokonce citové zodpovědnosti. "Nic mi nechybí, ale necítím se šťastný, mám pocit neradosti," svěří se postava Martina Myšičky, zatímco hrdina Jana Budaře si stěžuje: "Už nevím, co dál chtít."

Pokud jde o dívku, jeden ji nechce, druhý ji chce a ona sama neví, co chce; to je celá banalita, zabalená do předstíraného filozofování, bizarních snů a výtvarných symbolů od blikání reklam po rojení spermií. Samozřejmě nechybějí záznamníky a esemesky, názorné rekvizity samoty digitálního věku, udržující přirozenou lidskou potřebu sounáležitosti v alibistickém pohodlí "na distanc". A protože si Rozkoš vybrala umělecké prostředí, chodí se tu na premiéry, točí se dokument o travesty show a karikují hloupí ustrašení schvalovatelé pronikavých tvůrčích výbojů.

Rozkoš

Česko, 2013, 111 min

režie: Jitka Rudolfová

hrají: Jana Plodková, Martin Myšička, Jaroslav Plesl, Jan Budař, Daniel Krejčík, Martin Pechlát, Václav Neužil ml. a další

Hodnocení: 45 %

Okázalejší Terapie

Svět Rozkoše připomíná francouzské melodrama festivalového typu. Jednak jím procházejí lidé nezajímaví pro diváka i jeden pro druhého navzájem, jednak se vyznačují mondénností vždy a všude včetně domáckých situací, kdy se běžný smrtelník zachumlá do županu. Jednotlivé figurky propojuje společný psychoterapeut jako v seriálové Terapii, ovšem v okázalejší podobě, dojde na útěky, které nic neřeší, i finále typu "efekt pro efekt".

Přitom jednotlivá filmová řemesla ani herci si vůbec nevedou špatně, jen mají tu smůlu, že se ocitají ve službách kabinetu ztrápených bytostí. Ach ano, ještě je tu slibovaný sex - ale po pravdě, kolik vzrušení asi tak mohou zprostředkovat dva diskutující intelektuálové v jedné posteli?







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.