Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Rothův román provokativně ohmatává národní identity. A pořád baví

  15:25aktualizováno  15:25
Svého času na Druhý život (vyšel v roce 1986) stále úspěšně tvořícího klasika americké židovské literatury vybyla jenom Národní knižní cena kritiků.

Philip Roth | foto: Profimedia.cz

Pět kapitol, z nichž kniha sestává a které si navzájem protiřečí, lze číst přinejmenším dvěma způsoby: buď jako komentář k procesu psaní, kdy autor má mnoho nápadů, ale ne všechny se do tradiční prózy dostanou, nebo jako úvahu na téma, že všichni lidé někdy žijí druhým životem v tom smyslu, že dělají věci, které nezapadají do jejich oficiálního bytí.

Jinými slovy buď jako knihu, v níž autor chtěl prozkoumat veškeré možnosti, jaké mu jeho hrdinové skýtají, nebo jako příběh o změně a o úniku, o vyhlídkách na alternativní život. Čili buď jako postmoderní experiment, nebo jako sondu do společensky přijatelného chování ohraničeného nejrůznějšími konvencemi a tabu.

Obálka knihy Druhý život od Philipa RothaProtagonisty jsou devětatřicetiletý impotentní zubař Henry, ve Spojených státech obdařený manželkou, milenkou a třemi dětmi, a jeho bratr Nathan Zuckerman, skandální spisovatel obnažující nejedno rodinné a potažmo také údajně židovské tajemství, jehož několikrát zmíněný román nazvaný Carnovsky se nápadně podobá Rothovu Portnoyovu komplexu (v obou případech svazek svým autorům kromě kontroverze vynesl peníze i slávu).

A zatímco Nathan popisuje Henryho život tak, jak jej nezná Henryho manželka, která ho v projevu na pohřbu coby "rafinovaná autorka rodinné fikce" vylíčila jako hrdinného mučedníka manželského lože, sám sobě později přisoudí stejný zdravotní problém a spekuluje, jak by ovlivnil zase jeho osud. Který navíc dráždivě často připomíná to málo, co známe
z Rothova soukromí.

Líbat boží prdel

V jedné z Nathanových fikcí se stereotypně hodnému židovskému chlapci Henrymu přiděluje mnohem radikálnější budoucnost než útěk s milenkou – svůj druhý život začíná anti- Henry nyní se jménem Chanoch a s pistolí v ruce jako militantní osadník v Judeji.

Izrael viděný Nathanovýma očima přitom rozhodně není ráj na zemi: odvážní průkopníci v biblické zemi podle něj "líbají boží prdel" a "udatně konají Jeho dílo", Židé vybírající přímo u Zdi nářků peníze prý na charitu nevypadají zrovna věrohodně a ze sympatického Šukiho, vedlejší postavy kdysi s nadšením budující Izrael, je unavený člověk vyčerpaný každodenním napětím.

Přes to přese všechno však Izrael znamená pro kolektivní židovskou identitu druhý život – život ve vlasti, a nikoli v diaspoře. Ani tu ovšem Rothovo břitké pero nijak nešetří, přičemž zeměpisným protikladem izraelské pouště je anglická zeleň.

Názorovým střetům uvnitř multikulturního a pluralitě otevřeného Izraele pak odpovídá uhlazeně zdvořilá konverzace překypující obraty typu "Ach, opravdu?", pod níž se nezřídka skrývají jak sofistikovanější formy antisemitismu, tak plošné démonizování Izraele zejména po arabsko-izraelském konfliktu z roku 1967.

Paralelní scéna k výjevům z Jeruzaléma se logicky odehrává v katedrále, kde Nathanova fiktivní, vysněná nebo v rámci knihy skutečná žena Marie pěje vánoční koledy, a ateista Roth se samozřejmě pěkně opře též do křesťanství: zrození Ježíše Krista je "Disneyland v Betlémě" a "velkolepý nechutný kýč s jeho fundamentální hrůzou z pohlavního styku".

Idiotský žargon doby

Tu ústy Nathana, onde ústy Henryho se Druhý život ostře naváží do jakéhokoli monolitického myšlení – ať už je to vlna vnímání ze 60. let a "idiotský žargon té doby", který nadělal nejen Angličanům z mozků drť, nebo freudovská "oidipovská bažina", redukující složité předivo mezilidských vztahů na schémata typu synovská vzpoura proti otci.

Opravdovým triumfem je však styl: filozoficky i formálně narušuje hranice mezi realitou a fikcí, podvratně včleňuje autobiografické prvky, provokativně ohmatává židovskou i americkou identitu a přitom nepřestává bavit. Nakonec se román dá část i jako neobyčejně inteligentní a vtipný komentář k mužské krizi středního věku.

Patrně netřeba opakovat, že pokud někdo nemá Rotha v lásce, jsou to jedinci a instituce přehnaně dbající na politickou korektnost a feministky, které mu vyčítají, že jeho hrdinky jsou pouhými objekty erotické touhy.

Jako by chtěl ty posledně uvedené potěšit, včlenil Roth do závěru Druhého života rozhovor Marie mluvící s Nathanovým duchem a dopis, jaký by Marie asi (tj. v Nathanových představách) napsala Nathanovi na rozloučenou. Prázdné gesto: ani jeden z oněch textů v textu nijak nepřispívá k hlavním tématům, a jako takové jsou oba prostě zbytečné.

Philip Roth: Druhý život
Překlad Jiří Hanuš. Mladá fronta
352 stran,cena 359 korun
HODNOCENÍ MF DNES 90%

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.