Nemohou za to ani tak zvukové nebo technické možnosti, které kapele Chinaski poskytlo britské studio Rockfield, kde před nimi natáčeli Coldplay, Queen nebo Led Zeppelin, ani kouzelné ruce producenta Grega Havera. Jejich devátá deska, která právě vychází, působí uvolněně, sebevědomě a vyrovnaně, protože se kapela přestala bát dávat průchod tomu, na co má talent.
Bude deska Chinaski přelomová?Posuďte sami Na iDNES.cz si můžete poslechnout první ukázky z nové desky.  Skupina Chinaski nahrávala novou desku ve slavných studiích Rockfield ve Walesu. |
Chinaski začali jako parta studentů, které bavilo hrát písničky se srozumitelnými českými texty. S tím, že jim to během pár let vyneslo post jedné z nejoblíbenějších formací v zemi, se snažili vyrovnat dlouho a ještě před loňskou vyprodanou narozeninovou pražskou O2 arenou nebyli s některými aspekty „velké popové hry“ vnitřně srovnaní.
Stejně jako se na koncertech museli naučit, jak ovládnout velké pódium a nepůsobit ztraceně, trvalo jim i ve studiu, než v sobě našli odvahu hrát čistý poprock bez křeče, výmyslů, výhybek a strachu ze slova láska. Největší producentský přínos Grega Havera je, že Chinaski na novince ctí žánr, je slyšet, že je znovu baví hrát a oproti minulému albu Není na co čekat měli tentokrát i čich na refrény.
Když o desce Rockfield píší v tiskové zprávě jako o přelomové, neznamená to, že by revolučně měnili styl – i zvuk působí velmi tradičně, s odkazem na poprock 90. let – ale že se zbavili stereotypního pohledu na desku jako na pár singlů, za které se tak nějak „schovávají“ ostatní písničky. Jisté smíření čiší i z úvodního textu skladby Kapela.
Kapela Chinaski na obalu desky Rockfield.
„Pět Kaťáků, na fesťáku v nejhorším čase,“ dopouští se v ní Michal Malátný přesně té lidové zkratky, za kterou Chinaski vděčí své popularitě.
Když si později na desce „vytírají prdel milionem dolarů“, může to být pro někoho na hraně, ale je v tom stále něco z mladické poetiky Punčocháčů nebo Vinárny u Valdštejna. Riziko, že to skončí odrhovačkou jako seriálové Víno, které je tu trochu navíc, Chinaski neřešili.
Kouzlo dobré produkce tkví v tom, s jakou samozřejmostí v ní muzikanti podávají skvělé výkony, aniž by to bylo na úkor písničkovosti. Když Chinaski například začnou zdvojovat kytarové sólo saxofonem uprostřed písně Až nebudu, působí to i v rámci popové písničky jako sympatický odkaz na staré nahrávky Pink Floyd.
RockfieldChinaski |
I když na desce převládají střední a pomalá tempa, vnitřně je i díky takovým detailům dostatečně pestrá. Vedle jasného hitu Každý ráno tu je roztančená hipízárna Láska & Hvězdy nebo mediální Doják, v němž se kapele konečně povedlo přesvědčivě předvést svoji vyloženě rockovou tvář.
Ve výsledku není Rockfield převrat, ale v tuzemském kontextu vzácně vyrovnaná nahrávka, kterou potřebovali jak Chinaski, tak tuzemský populár.
.
