Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Nové swingové desce Robbieho Williamse chybí moment překvapení

  14:22aktualizováno  14:22
Robbie Williams se u nás příští rok představí s novou deskou Swings Both Ways. Před jedenácti lety svou popovou show Prahu uhranul. Nyní však přiveze desku klasického střihu, které chybí nějaký překvapivý okamžik.

Robbie Williams (14. listopadu 2013) | foto: Reuters

Na pražský koncert britského seladona Robbieho Williamse čekali tuzemští fanoušci dlouho. Před jedenácti lety je v Praze svou popovou show uhranul. Znovu se k nám chystá 26. dubna příštího roku, ovšem s dost netradiční deskou.

Jak už vyplývá z jejího názvu Swings Both Ways, vrátil se na ní ke svému srdcovému žánru. A také konceptu, který mu vynesl komerčně nejúspěšnější položku v jeho diskografii. Po dvanáct let starém albu Swing When You’re Winning natočil už podruhé desku úplně klasického střihu.

Přestože minimálně evropským klubovým a diskotékovým světem zmítá vlna elektroswingu, která si vypůjčuje staré melodie a balí je do ambaláže elektronické taneční hudby, Williams je od obalu až po fotky naprosto konzervativní. Smířený s tím, že se čtyřicítkou na krku už mu publikum mládnout nebude, a točí desku, která se dá poslouchat u rodinné večeře.

Hlavně konzervativně

Nové album nepojal jako kolekci předělávek, ale šest coververzí klasických bigbandových standardů (je mezi nimi Minnie the Moocher, I Wan’na Be Like You nebo Dream a Little Dream) doplnil sedmi novinkami.

Swings Both Ways

Robbie Williams

CD, 399 korun

Hodnocení: 65 %

I tady se dá mluvit o sázení na jistotu, protože na nich spolupracoval s Guyem Chambersem, který je podepsaný pod jeho největšími hity, včetně Angels. Chambers také desku produkoval a dostal tak nejednoduchý úkol: zařídit, aby nové věci dostatečně zaujaly vedle prověřených melodií, které většina posluchačů už předem zná. Postup, který zvolil, je dobře patrný zejména v prvním singlu Go Gentle, který sice "hraje" bigbandově, ale v jádru je to v podstatě tradiční popový song, ve kterém je snadné rukopis dvojice Williams - Chambers rozpoznat.

Přes roztomilé a funkční detaily, jako je pískání v závěrečné části skladby, však z výsledku žádný velký hit nevylezl.

Chybí památný moment

Což je problém celé desky, která skvěle hraje a muzikantsky je opravdu výborně a poctivě udělaná, ale řemeslu tu chybí moment překvapení a vytržení, jakým byl před lety duet Somethin’ Stupid s Nicole Kidmanovou.

Na novince to mezi hosty trochu zajiskří jen v široce roztáhlé melodii titulní písně, když  se Williams začne špičkovat s Rufusem Wainwrightem, který mu zapěje: Robbie, stejně myslím, že jsi trochu gay. Pár fórů ovšem desku z kategorie "příjemný poslech" nepovýší.

Autor:


Témata: O2, Robbie Williams




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.