Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Vykradl své Beatles, ale jinak Ringo Starr ostudu nedělá

  17:54aktualizováno  17:54
Bývalý bubeník slavné liverpoolské kapely vsadil na hodně letní náladu a na své osmnácté řadové desce servíruje rytmy jak z Copacabany. Postcards from Paradise není a nebude přelomové album. Nicméně se opravdu dobře poslouchá.

Z koncertu Ringo Starr & All Starr Band, Praha, 29. 6. 2011 (na snímku Ringo Starr) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Při přehrávání titulní skladby a prvního singlu z alba Postcards from Paradise se pozorný posluchač neubrání dojmu, že tohle tady už jednou bylo. A taky že ano! Minimálně v jednom ohledu dosáhl čtyřiasedmdesátiletý Ringo Starr jakési esence své sólové tvorby z posledních let.

Postcards from Paradise

Autor:

CD, 399 korun

Hodnocení­: 70%

Totiž, v textech písní z minulých desek se zhusta vracel do minulosti, ať už to bylo stručné shrnutí vlastní muzikantské kariéry ve slovech titulní skladby alba Liverpool 8, odkazy na Johna Lennona v písni Peace Dream tamtéž nebo třeba vzpomínky na neutěšené poměry v útlém dětství (The Other Side Of Liverpool z desky Y Not). Své první bubenické angažmá připomíná i na aktuálním albu, konkrétně v písni pojmenované prostě názvem kapely, v níž začínal, tedy Rory and the Hurricanes. Ale teprve v Postcards from Paradise přichází „pocta“ Beatles formou obří citace. Text titulní písně je skutečně složený takřka výhradně z úryvků či přímo názvů skladeb, které s kapelou v šedesátých letech nahrál, a vedle toho i z pár odkazů na hity ze Starrovy sólové tvorby.

Takže je to samé „don’t pass me by“, „I know you told me yesterday“ a „you’ve got to hide your love away“, nebo dokonce „it’s all too much my little child“, v čemž znalec objeví dva názvy písniček najednou. A popravdě řečeno se ze všech těch úryvků podařilo poskládat na poměry popové písně docela smysluplný text.

Obal desky Postcards from Paradise

Tolik k dosažení nirvány stran Starrova textařství. Jenomže texty nejsou zpravidla tím, kvůli čemu se pořizují a poslouchají popové nebo rockové nahrávky. Ringo Starr se jako vždy při práci obklopil více než solidními muzikanty z All-Starr Bandu, tedy kapely, se kterou brázdí svět se svými koncerty. Spoluautorstvím i kytarovými party se na nahrávce podílel taky Dave Stewart z Eurythmics. O kytary se tu dělí třeba s Toddem Rundgrenem nebo Joem Walshem.

Starr obnovil někdejší politiku „kdo se staví, bude na nahrávce“, takže vedle více či méně stálé party tu hrají i klávesista Glen Ballard, spolupracovník Alanis Morissette či Michaela Jacksona, nebo Claptonův baskytarista Nathan East.

Výsledkem je poměrně svěží soubor jedenácti skladeb, které se povětšinou nesou v lehce rozhoupaném rytmu a snad paradoxně jen titulní Postcards from Paradise svou zatěžkaností odkazuje spíš k elektronice než k exotickým a prosluněným plážím. Naopak letní náladu asi nejvíc navodí Bamboula, na níž Starrovi pomáhal skladatel Van Dyke Parks. A i když chybí jasný hit, který by se „zažral“ na první dobrou, žádná z písniček neurazí a neudělá ostudu ani při zamíchání mezi starší pecky. A to je možná přesně to, co si řadová deska nikterak vynikajícího písničkáře po sedmdesátce může klást za cíl.





Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.